Pražské jaro 1968 ve světle tranzitologických teorií

Abstract

The thesis wil focus on the classical transitology, especially the authors Juan Linz and Alfred Stepan. This theory will be applied on the events and ideas of Prague spring 1968, while the presumption is that these events exactly met the basic condition that an ending regime should start the democratization with certain liberalization. The thesis will analyze and characterize this liberalization in three partially overlapping fields: 1. civic freedom and legality 2. political sphere 3. economics. Considering these factors, the cleavage between the elites of the communist party on reforms and hardliners, will be analyzed. Other points of the analysis include the international context in the Soviet bloc, public support of the reforms in Czechoslovakia, solid institutional organization of the regime and the lack of radical opposition. The aim of the thesis is to analyze and perhaps even vindicate the hypothesis that if there hadn't been the military intervention in August the whole process would have had the best premises to transform into ideal democratization on the border between pact and reform.

Bakalářská práce se zaměří na klasickou tranzitologickou teorii demokratizace především Juana Linze a Alfreda Stepana, kterou aplikuje na události a ideje Pražského jara roku 1968 v Československu. Vyjde přitom z předpokladu, že tyto události přímo učebnicově splňovaly základní podmínku, že ideální demokratizaci by měl končící režim zahájit liberalizací. Zvažované popřípadě realizované prvky této demokratizace budou analyzovány ve třech částečně se překrývajících oblastech: 1. občanské svobody a legality 2. politiky 3. ekonomiky. V návaznosti na tyto úvahy zdůrazní signifikantní štěpení uvnitř elit KSČ na reformisty (reforms) a zastánce starých pořádků (hardliners) a charakterizuje profily klíčových postav. Dalšími součástmi analýzy budou postoje, jaké k reformám zaujaly důležité komunistické státy východní Evropy nebo proreformně naladěné nálady československých veřejnosti jdoucí ruku v ruce se vzestupem občanské společnosti. V neposlední řadě také solidní institucionální uspořádání režimu a absence radikální opozice. Cílem práce je prozkoumání popřípadě obhájení teze, že v případě neproběhnutí vojenské intervence 20. - 21. sprna by tato liberalizace poskytla nejlepší předpoklady pro uskutečnění umírněné demokratizace na pomezí paktu a reformy.