Security Policy of the EU towards the Maghreb: Promoting Democracy or Stability?

Abstract

Tato diplomová práce se zabývá analýzou bezpečnostní politiky Evropské unie vůči zemím Maghrebu mezi lety 2005 a 2010. Činí tak se záměrem ověřit, nakolik praktická politika odpovídá úrovni politických deklarací. Pomocí analýzy Evropské politiky sousedství a v jejím rámci realizované podpory demokratizace v regionu Severní Afriky chce zároveň přispět k probíhající diskusi, zda je možné Evropskou unii chápat jako tzv. normativní mocnost (Normative Power). První kapitola stručně představuje koncept normativní mocnosti. Následující oddíl se zabývá Evropskou bezpečnostní strategií, přičemž dochází k závěru, že cíl podpory demokracie zaujímá v rámci tohoto dokumentu centrální místo. Třetí část poskytuje historický přehled evropské politiky vůči Středozemí, v jejímž rámci se vztahy EU a zemí Maghrebu rozvíjely, přičemž největší pozornost je věnována analýze Evropské politiky sousedství. Následující kapitola zkoumá úroveň praktické evropské politiky. Skládá se ze tří samostatných případových studií evropské politiky vůči Tunisku, Maroku a Libyi mezi roky 2005 a 2010. Pátá a závěrečná část kvalitativně analyzuje způsob, jakým čtyři faktory (obchod, energetická spolupráce, migrace a terorismus) přispěly ke strukturování vztahů mezi Tuniskem, Marokem a Libyí na jedné straně a Španělskem, Francií a Itálií na straně...

This graduate thesis analyses the EU security policy towards the Maghreb between 2005 and 2010. It does so in order to ascertain to what extent the level of practical policy corresponds with the level of declarations. Also, by using the promotion of democratic governance in the Maghreb countries under the ENP as s case study, the thesis means to challenge the proposition that European Union can be described as a 'Normative Power'. First chapter briefly presents the concept of 'Normative Power Europe'. Following section looks at the European Security Strategy and localizes the primary position of the goal of democracy promotion in the document. Third part gives an overview of the European policy towards the Mediterranean under which EU relations with the Maghreb have been framed. Most attention is paid to the European Neighbourhood Policy. Next chapter examines the level of practical EU policy. It consists of three separate case studies of European policy towards Tunisia, Morocco and Libya between 2005 and 2010. The fifth and final part qualitatively analyses the way four factors (trade, energy, migration and terrorism) contributed to the structuring of relations of Tunisia, Morocco and Libya with Spain, France and Italy. The thesis arrives at the conclusion that while at the declaratory level the EU strives...