Problém svobody a tvořivosti u Nietzscheho

Abstract

The Thesis aims to explore the problem of Freedom and Creativity in Nietzsche. It attempts to do so in respect to the two main concepts of his high and late writings. Concept of Superman and concept of the Eternal recurrence of the same. In this respect our text follows especially interpretations of Martin Heidegger. We begin our treatise with situating Nietzsche's concept of freedom among more traditional thought and we put emphasis on comparison of it to the philosophy of Baruch Spinoza. In the next phase we reject (with Martin Heidegger and Ivan Dubský) simplifying understanding of the Eternal reccurence which understands it as dull determinism. We also analyse the topic of Creativity in Nietzsche and introduce it as fundamental anthropological theme. In the following chapters we identify certain moods that allow us to experience perspective of the Eternal reccurence and the one of Superman, which gives us chance to understand both concepts in their connection. But this connection remains enigmatic and in the last chapter we try, with help of Kierkegaard's concept of the moment, to understand both thoughts in their complementarity not only united in the concept of creativity, but also through Nietzsche's concept of the moment, understood as the original understanding of one of the aspects of...

Práce si klade za cíl zejména znovu promýšlet problém svobody a tvořivosti v Nietzscheho díle na pozadí dvou stěžejních koncepcí, se kterými se setkáváme v Nietzscheho vrcholných a pozdních dílech, tedy myšlenky nadčlověka a věčného návratu téhož. V tomto ohledu práce navazuje zejména na interpretace Martina Heideggera. Práce nejprve zasazuje Nietzscheho myšlení svobody do filosoficko-historického kontextu a srovnává jej zejména s filosofií Barucha Spinozy. V další fázi dochází právě v návaznosti na práci Martina Heideggera a Ivana Dubského k odmítnutí zjednodušeného pojetí myšlenky věčného návratu jako strohého determinismu. Takto připraveni přistupujeme k analýze kontextů, ve kterých Nietzsche tvořivost pojednává, a odhalujeme Nietzscheho pojetí tvořivosti s jeho typickými nebezpečenstvími jako zásadní antropologické motivy a principy. V následující části práce identifikujeme některá naladění zpřístupňující zkušenost perspektivy věčného návratu a nadčlověka, což vyústí v možnost porozumět oběma myšlenkám v jejich vzájemné souvislosti. Tato souvislost však zůstává záhadnou a v poslední výkladové kapitole se pokoušíme s pomocí Kierkegaardova pojetí okamžiku obě koncepce myslet v jejich komplementaritě nejen v rámci pojmu tvořivosti, ale právě i okamžiku, jako svébytného aspektu lidské časovosti.