Osídlení horního toku řeky Loučné od neolitu do raného středověku s ohledem na českomoravské kontakty

Abstract

Na území Litomyšlska a Vysokomýtska můžeme, i přes relativně vyšší nadmořskou výšku větší části tohoto území, konstatovat doklady přítomnosti člověka prakticky po celý sledovaný úsek pravěku a raného středověku s výjimkou starší - střední doby bronzové a časně slovanského období. Zjištěný stav představuje ve skutečnosti pouze pomyslnou špičku ledovce, protože většina shromážděných pramenů byla získána syntetickým povrchovým sběrem. Nejstarší nálezy v rámci sledovaného úseku pravěkých dějin daného regionu spadají již do I. stupně kultury s lineární keramikou a známe je dosud výhradně z k. ú. Cerekvice nad Loučnou. Okolí Cerekvice tak můžeme považovat za centrum neolitizace zdejšího regionu. Z širšího regionu disponujeme ve sběrovém materiálu obtížně rozlišitelnou keramikou II. a III. stupně LnK, významné jsou především ojedinělé zlomky keramiky konce III. a IV stupně této kultury. Šárecký stupeň LnK byl v regionu dosud předpokládán pouze teoreticky (Vencl 1963, 22-33). V případě kultury s vypíchanou keramikou a lengyelské kultury musíme na podrobnější chronologický rozbor rezignovat, pouze u zlomku StK z lokality Nedošín 2, 3, 3a můžeme vzhledem k výskytu velkých vpichů v kombinaci s malými uvažovat o mladším stupni této kultury v pojetí M. Zápotocké. Množství neolitických artefaktů pak nejsme schopni...