Tradice javánské kultury

Abstract

Předmětem mé rigorózní práce zůstala, stejně jako v diplomové práci Kulturní dědictví Jávy (2006), tradiční kultura indonéského ostrova Jáva. Ten byl vždy díky své geografické poloze kulturním ohniskem Indonésie a křižovatkou tvořivých setkání různých kultur. V tradiční javánské kultuře došlo k originální syntéze původních domorodých kulturních prvků a komplexů s importovanými kulturními idejemi hinduismu, buddhismu a islámu. Výsledkem byl tvořivý kulturní synkretismus, který se promítl do všech oblastí javánské kultury. Ve své diplomové práci j sem se primárně zabývala především hinduistickými a buddhistickými kořeny javánské kultury. V centru mého zájmu se tak ocitla nejstarší kulturní historie Jávy, kterou reprezentují mistrovská díla hinduistické a buddhistické chrámové architektury. Pozornost jsem proto věnovala zejména architektonické a duchovní koncepci chrámů Borobudur a Prambanan. Obě tato místa jsem měla možnost v průběhu zpracování své diplomové práce navštívit a zpracovat jejich fotografickou dokumentaci. Právě v průběhu svého studijního pobytu na Jávě jsem si empiricky potvrdila hypotézu, že hinduistické a buddhistické chrámy představují unikátní semiotické systémy - vzájemě spjaté komplexy symbolů a významů, které jsou zašifrovány varchitektuře, sochařské výzdobě a výjevech na reliéfech....