Horizontální liberalizace volného pohybu služeb v EU

Abstract

Tématem práce je průřezová liberalizace volného pohybu služeb, k níž došlo na základě směrnic č. 2006/123/ES o službách na vnitřním trhu, č. 2005/36/ES o uznávání odborných kvalifikací, č. 96/71/ES o vysílání pracovníků v rámci volného poskytování služeb a č. 2000/31/ES o elektronickém obchodu. Přesněji lze hlavní předmět práce vymezit jako posun v základních vzorcích volného pohybu služeb dosažený uvedenými čtyřmi směrnicemi oproti původnímu stavu danému příslušnými ustanoveními primárního práva, tak jak jsou vykládána Soudním dvorem. Hlavním cílem práce je analyzovat a kriticky zhodnotit rozsah a význam tohoto posunu. Základní otázky znějí: Do jaké míry je výsledný právní rámec dotvořený průřezovými směrnicemi odlišný od původního stavu? Nakolik je pouhou kodifikací judikatury Soudního dvora a nakolik naopak projevem snahy normotvůrce o její rozvinutí? Do jaké míry umožňuje či podporuje liberalizovaný právní rámec zneužívání volného pohybu služeb za účelem obcházení vnitrostátního práva hostitelského státu? Na základě předmětné čtveřice směrnic se převážné většině přeshraničních služeb dostalo pokrytí sekundárním právem EU. Všechny čtyři směrnice přinášejí v rámci svého rozsahu působnosti určitý posun oproti obecnému režimu primárního práva, tak jak je vykládán Evropským soudním dvorem, a to...

The area of interest of the thesis is the horizontal liberalisation of the free movement of services based on Directives No. 2006/123/EC on services in the internal market, No. 2005/36/EC on the recognition of professional qualifications, No. 96/71/EC concerning the posting of workers in the framework of the provision of services and No. 2000/31/EC on electronic commerce. More precisely the main subject matter can be defined as the shift in the basic legal regime of free movement of services achieved through these four directives compared to the original state, i.e. the general regime under EU primary law as interpreted by the ECJ. The main objective is to analyze and critically assess the extent and significance of this shift. The basic questions are: To what extent is the resulting legal framework formed by the four horizontal directives different from the original situation? Is it merely a codification of the case law of the ECJ or a result of legislator's efforts to liberalise further the regime? To what extent does the liberalised regime enable or support abuse of free movement of services in order to circumvent the national law of the host state? The conclusions are as follows: Owing to the four directives most cross-border services are now covered by EU secondary law. All of these...