Právní odpovědnost za ztráty na životním prostředí

Abstract

Ztráta na životním prostředí poškozuje nebo ohrožuje dvě skupiny zájmů - veřejné a soukromé. Oba typy zájmů jsou často poškozeny jednou událostí. Mimosmluvní soukromoprávní i administrativní odpovědnost včetně jejich finančního zajištění jsou proto funkčně propojené systémy, které se někdy překrývají, ale nejsou ve vzájemném rozporu, naopak se vzájemně účelně doplňují. Na mezinárodní úrovni existuje několik smluv, které upravují odpovědnost v případě přeshraničního znečištění. Z těchto smluv je právně účinná a v praxi používána pouze jedna - odpovědnost za přepravu ropy po moři, úmluvy o odpovědnosti za škody způsobené jaderným provozem jsou účinné, ale nebyly v praxi nikdy použity. Všechny tyto úmluvy využívají klasické schéma občanskoprávní mimosmluvní odpovědnosti, které se ale vztahuje pouze na havárie. Odpovědnost je vždy objektivní, ale nikoliv absolutní. Obvyklými liberačními důvody jsou vis maior, ozbrojené konflikty a jednání 3. osoby, případně poškozeného. Odpovědný subjekt je vždy jednoduše identifikovatelný. V případě více odpovědných subjektů, je odpovědnost společná a nerozdílná. Škoda musí být vyčíslitelná v penězích a poškozený musí dokázat její výši. V případě újmy na životním prostředí bude výše škody odvozena od vzniklých nákladů vynaložených na preventivní a nápravná opatření....

The environmental damage harms or threatens the two groups of interests - public and private. Both types of interests are often damaged by one event. The tort law and public liability including their financial security are therefore functionally interconnected systems, which sometimes overlap. They do not contradict but usefully complement each other. At the international level, there are several treaties governing the liability for transboundary pollution. Only one convention is legally binding and used in practice - CLC liability for oil transportation by sea, conventions on liability for nuclear damage are binding but were never used in practice. All these conventions use the classical scheme of tort law. They apply only to accidents. The liability is always objective with defences (natural phenomenon, force majeure, conduct of a third party). The liable party is always channelled to easily identifiable subject. In the case of multiple liable parties, they are liable jointly and severally. Damage must be quantifiable in money and the amount must be proved by the victim. In the case of harm to the environment, the damage is derived from the costs for reasonable preventive and corrective measures. The compensation for losses is necessary to apply in a certain period of time. These periods are...