Kulturní fenomén poutě a moderního nomádství se zaměřením na Camino de Santiago.

Abstract

V roce 2010 absolvovalo poutní trasu Camino de Santiago přibližně 272.000 lidí. Přitom dvacet let zpět to bylo jen asi 5.000 lidí. Proč? To je ústřední otázka, která nás provází celou touto prací a je jejím ústředním tématem. Při cestě za odpovědí musíme co nejlépe vymezit rozměr kulturního schématu této vzkříšené poutní trasy. Analýza probíhá vzhledem k těžké uchopitelnosti tématu ve více rovinách. Nahlédneme do roviny symbolického rozměru putování a jeho proměn napříč lidskými dějinami. Budeme sledovat nit vývoje od období stádní osamělosti až po model současného nezávislého cestování. Krátce se zastavíme také u vymezení moderního nomáda. V druhé kapitole pojednáme o lidském vztahu ke krajině a cestám. Pohybovat se budeme podél lidské schopnosti strukturovat prostor. Zamyšlení zakončíme pojednáním o funkci a umění chůze. V poslední kapitole se naše kroky stočí směrem k Santiagu de Compostela. Projdeme si čtyři známé dálkové poutí trasy vedoucí k hrobu Svatého Jakuba. Pokusím se přiblížit jejich soci- kulturní prostředí, historické souvislosti a krajiné dispozice. Použitá metoda snoubí bohaté využití odborné i cestopisné literatury a zúčastněného pozorování na samotné pouti v letech 2007 a 2010. Pouť si vysloužila v současnosti místo, které stojí ve středu veřejného zájmu. Její legitimita je nabyta...

In 2010 almost 272.000 pilgrims completed Camino de Santiago. Even though, it was just about 5.000 pilgrims 20years ago. Why? Thats the fundamental question and main theme of this diploma work. Seeking the answers, we need to specify cultural pattern of Camino de Santiago. As the topic is quite wide the analysis needs to be done on several theoretical levels. First of all, we are going to take a look at the dimension of pilgrimage throughout the human history. We will follow its evolution from nomad way of life to todays phenomenon of independent travelling. The character of modern nomad will be also defined. The aim of the second chapter is to interpret human relation to sceneries and paths, human ability to structurize the space we live in and a short contemplation about the art of walking. Last chapter is about the Camino de Santiago pilgrimage. Major routes to Santiago de Compsotela are described at this part, focusing on their cultural environment, historical context and landscape disposals. Methodology mainly consists of reviewing relevant literature and participant observations made while making the pilgrimage in 2007 and 2010. Recently, the pilgrimage has gained a significant role in public interest as it has gained its legitimacy via natural human need and therefore reflects the condition of...