Dědictví filosofického behaviorismu: pojem mysli bez myslí

Abstract

Práce se v nuje epistemologickému problému jednoty na pozadí vývoje filosofie Bertranda Russella. Nejprve se zabývám naivním realismem, který Russell p ijal od G. E. Moora, kde krom argument proti idealismu p edstavuji p edevším doktrínu objektivní jednoty propozice. V druhé kapitole rozebírám d vody, které Russella dovedly k opušt ní naivn realistického východiska a vypracování mnohorela ní teorie soudu. Tuto teorii Wittgenstein ale ukázal jako neschopnou vy ešit problém syntetické jednoty soudu. Podle interpretace, kterou hájím, tato okolnost p im la Russella k radikálnímu odvratu od tradi ního epistemologického paradigmatu, podle kterého je esenciálním rysem mentálního fenoménu ítomnost v domí jako entity. Russellovým obratem k naturalismu se zabývám v poslední kapitole. Zvláštní pozornost v nuji regresivnímu argumentu, který p edložili v r zných verzích Moore, L. Wittgenstein a G. Ryle. Klí ová slova realismus, neutrální monismus, behaviorismus, jednota soudu, v domí

The epistemological problem of unity and its development in the philosophy of Bertrand Russell is the main subject of this essay. The first chapter is devoted to naïve realism developed by G. E. Moore and adopted by early Russell. I explain the notion of objective unity of proposition. The second chapter concerns Russell's departure from naïve realism and the multiple relation of judgment which Wittgenstein's criticism rendered as fatally unable to handle the problem of synthetic unity. The breakdown of this theory led Russell to naturalism, which is the topic of the last chapter. I pay special attention to the regressive argument proposed in slightly different versions by Moore, L. Wittgenstein and G. Ryle. Keywords realism, neutral monism, behaviorism, unity, consciousness