Vysoký představitel Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku po Lisabonské smlouvě: jednotný hlas Evropy jako globálního hráče?

Abstract

This bachelor thesis aims to examine the impact of the Lisbon Treaty on the European Union foreign policy in terms of the EU's institutional architecture. It explores how the Lisbon reform responds to the previous weaknesses of the EU foreign policy mechanisms and what is its potential for the future of this special dimension of the European integration. The paper studies the impact of the Lisbon Treaty on three main areas - coherence, effectiveness and visibility of the EU foreign policy. It concludes that the innovations introduced by the reform treaty, led by the enhanced function of the High Representative, are correctly aiming at the previous causes of incoherence. At the same time, however, they produce a risk of new inter- institutional conflicts. Effectiveness remains a problematic issue. The external action is limited by the rigid decision-making process. Although the High Representative is not a single voice of the Union on the international scene, the Lisbon Treaty significantly improves the representation of the EU. However, this may be counter-productive in case of incoherent and inefficient foreign policy formulation process. Since many provisions of the treaty related to foreign policy are vague, the question remains whether the Member States will decide to take advantage of its...

Bakalářská práce zkoumá dopady Lisabonské smlouvy na zahraniční politiku Evropské unie z hlediska institucionální architektury EU. Klade si otázku, do jaké míry lisabonská reforma reaguje na dřívější slabé stránky unijních zahraničněpolitických mechanismů a jaký je její potenciál pro budoucnost této dimenze evropské integrace. Práce studuje vliv Lisabonské smlouvy na tři základní oblasti - na koherenci, efektivitu a viditelnost zahraniční politiky EU. Dochází k závěru, že inovace zavedené reformní smlouvou, jimž vévodí posílená funkce vysokého představitele, cílí na kritizované příčiny inkoherence. Zároveň ovšem způsobují nebezpečí nových meziinstitucionálních konfliktů. Problematickou zůstává otázka efektivity vnější činnosti, kterou limituje rigidní rozhodovací proces. Ačkoliv se vysoký představitel nestává jediným hlasem Unie na mezinárodní scéně, Lisabonská smlouva podstatně zlepšuje reprezentaci EU. To však může mít v případě inkoherentního a neefektivního procesu formulace zahraniční politiky kontraproduktivní efekt. Mnoho ustanovení týkajících se zahraniční politiky je ve smlouvě upraveno vágně, zůstává tedy otázka, do jaké míry se členské státy rozhodnou tento potenciál využít. Ačkoliv je Lisabonská smlouva v mnoha ohledech krok správným směrem, její reálný dopad záleží na vůli členských...