První pokus o destalinizační interpretaci politických procesů s "protistátním spikleneckým centrem"

Abstract

Tato práce se soustředí na postihnutí průběhu, příčin a dopadů první destalinizační interpretace politických procesů s protistátním spikleneckým centrem v čele s ústředním tajemníkem Rudolfem Slánským. Původní pojetí legitimizující v Československu čistky a procesy raných padesátých let - především Stalinova teze neustálého zostřování třídního boje a víra v existenci nepřátelských agentů na samotném vrcholu komunistické strany - byl postupně opuštěn, což vyvolalo potřebu nového zdůvodnění. KSČ a zejména její vládnoucí elity totiž nechtěly být vystaveny pochybám o svém minulém konání, nutně vedoucích ke krizi identity a ohrožující výkon moci. Během let 1953 až 1957 se proto utvářela nová výkladová konstrukce, která měla sladit společnou paměť straníků s novým přístupem k tzv. době teroru. Popravený ústřední tajemník se v této době ještě nestal "obětí" režimu. Naopak, byl zobrazen jako strůjce stalinského teroru a hlavní propagátor nezákonností, kterého stranický kádr úspěšně odhalil a potrestal. Tímto výkladem se tehdejší vládnoucí elita zbavovala odpovědnosti za vlastní předchozí jednání, které bylo často důležitou součástí teroru, a naopak vyzvedávala své domnělé zásluhy za jeho překonání. Tato nová interpretace byla přijata jak funkcionáři, tak řadovými straníky KSČ. Představovala důležitý prvek...

This study concentrates on the understanding of development, reasons and effects of the first post-stalinist interpretation of the political processes with the anti-state Slansky conspiracy centre. Original concept legitimating in Czechoslovakia purges and trials of the early fifties - in particular Stalin's thesis of constant intensification of the class struggle and belief in presence of the enemy agents in the highest circles of the communist party - was gradually abandoned, making it necessary to create a new explanation. This had to be so because the KSČ and its ruling body particularly did not want to be exposed to doubts about their previous conduct, which would have only led to crisis of identity and caused threat to the performance of power. That is why the new interpretative construction was created between 1953 and 1957 with an aim of reconciling collective memory of party members and new approach to the so- called time of terror. Executed general secretary Slansky did not yet become "victim" of the regime, but on the contrary he was represented as an instigator of stalinist terror and main perpetrator of arbitrariness, who was justly exposed and punished by party ranks. Contemporary ruling elite thus purified itself from its own antecedent conduct, which was often important component of...