Antická souhvězdí jako kulturní fenomén
Ancient Constellations as a cultural Phaenomenon
dizertační práce (OBHÁJENO)
Zobrazit/ otevřít
Trvalý odkaz
http://hdl.handle.net/20.500.11956/45528Identifikátory
SIS: 102292
Kolekce
- Kvalifikační práce [23775]
Autor
Vedoucí práce
Konzultant práce
Musil, Jiří
Oponent práce
Charvát, Petr
Dufková, Marie
Fakulta / součást
Filozofická fakulta
Obor
Klasická archeologie
Katedra / ústav / klinika
Ústav pro klasickou archeologii
Datum obhajoby
19. 9. 2012
Nakladatel
Univerzita Karlova, Filozofická fakultaJazyk
Čeština
Známka
Prospěl/a
O pevné spojení souhvězdí naší oblohy s postavami a příběhy řecké mytologie se zasloužil především Arátos ze Sol, slavný helénistický básník doby Ptolemaia II. Jeho didaktická báseň Phainomena ("Jevy na nebi") dosáhla ve své době takové popularity, že v pozdějším latinském překladu přežila celá staletí a stala se trvalou součástí historického dědictví evropské civilizace. Počátky celého systému, dělícího hvězdnou oblohu na 48 částí, však sahají do dob mnohem dávnějších. Astronomie poskytla spolehlivé důkazy, že kořeny této "nebeské parcelace" mají svůj původ v oblasti Blízkého východu před nějakými 6 - 7 tisíci lety. Tyto závěry exaktní vědy potvrzují navíc i četná nová zjištění z oblasti různých společensko-vědních oborů. Zřetelné odrazy této starobylé tradice tak nacházíme nejen v kosmologicko-astronomických (resp. astrologických) aspektech života starověkých kultur, ale též v archeologicky odhalených paleoastronomických konstrukcích a dalších nálezech z prostředí prehistorické Evropy.
The firm connection of the heavenly constellations with characters and passages from Greek mythology is earned above all Aratus of Soloi, a Hellenistic poet from the time of Ptolemy II. His didactic poem Phainomena ("Phenomena in the sky") reached such popularity in its time that it lived to be translated into Latin several times and its contents became a firm part of the heritage of European civilization. The beginnings of the entire system of dividing the heavens into 48 parts, go back to a much older period. Astronomy has reliably brought forth evidence that the root of these heavenly "parcels" has its origins in the Near East 7.000-6.000 years ago. These conclusions of exact sciences also help confirm indications seen in the last while in various social-scientific disciplines. We find reflections of this ancient tradition in cosmological-astronomical (astrological) aspects of ancient cultures, or in paleoastronomical constructions of many archaeologically found features of prehistoric Europe.