Náboženský život v československých věznicích v období komunistického režimu

Abstract

This thesis deals with Czechoslovak penal system between the years 1948 - 1989 from the view of religion. It investigates the developement of spiritual service in prison, follows its decline after February 1948 and describes in which way the prisoners tried to find a solution to the prohibiton to practice religion in prisons. Further it focuses on religious persecution in communist Czechoslovakia, presents reasons for imprisonment of the members of individual confessions and shows how their faith reflected in everyday life in prison. The author makes a reference to the concentration of priests in closed departements, explains its reason and tries to depict everyday life of these separated communities. He describes in details how the convicted practiced the acts of their religion and he deals with the differences of individual confessions. The work speculates over the sense of imprisonment of hundreds of priests, friars and laymen from some of the Churches in communist Czechoslovakia. It thinks about the power of faith and conviction exposed to cruel physical treatment and mental violence. It also deals with the question of colaboration, relations between members of different confession and between the convicted and warders. In the end it depicts how the people with religious belief, who were...

Rigorózní práce pojednává o československém vězeňství v letech 1948 - 1989 z pohledu náboženství. Zabývá se vývojem vězeňské duchovní služby, sleduje její zánik po únoru 1948 a popisuje, jakým způsobem vězni řešili zákaz praktikování náboženství ve věznicích. Dále se zaměřuje na náboženské perzekuce v komunistickém Československu, uvádí důvody, pro které byli příslušníci jednotlivých konfesí vězněni, a ukazuje, jak se jejich víra promítala do každodenního vězeňského života. Autor poukazuje na soustředění duchovních do uzavřených oddělení, vysvětluje, co bylo jeho příčinou a snaží se vykreslit každodenní život těchto uzavřených komunit. Detailně popisuje, jak odsouzení praktikovali úkony, spojené s jejich vírou a zabývá se odlišnostmi jednotlivých konfesí. Práce se zamýšlí nad smyslem věznění mnoha set duchovních, řeholníků a laiků některých církví v komunistickém Československu. Zamýšlí se nad silou víry a přesvědčení, vystavené krutému fyzickému zacházení a psychickému nátlaku. Rovněž řeší otázku kolaborace, vztahy mezi příslušníky jednotlivých vyznání a mezi odsouzenými a dozorci. V závěru pak vykresluje, jak nábožensky založení lidé, kteří prošli komunistickými věznicemi a pracovními tábory, hodnotí tuto zkušenost a její důsledky pro jejich další život a působení.