João Guimarães Rosa, Burití: komentovaný překlad

Abstract

Keywords: João Guimarães Rosa, Brazilian letters, translation poetics The aim was to translate the Brazilian language innovator's novel, add an interpretative commentary and draw conclusions pertinent to Rosaean studies and translation poetics. An introductory first chapter proposes an interpretation of the work in the literary history context. The translation itself attempts to reflect the musicality of the original while maintaining its semantic content. The third chapter analyzes its text with respect to the translation methods and strategies used, and is concluded with an overview stemming from critical reflection. Emphasis is placed on the problematics of poetic language and its translatability, the Mallarméan chance and necessity as well as motivation and arbitrariness of the lansign, and on the ratio of intentionality in translation. The text is analyzed in the light of Saussurean anagrams and the ensuing paragramatic theory as well as Derridaean différance, while the best appropriate to translating seems to be Meschonnic's concept of rhythm as well Mukařovský's semantic gesture. A proof has been established concerning closeness of the Benjaminean concept of translation and Rosa's quest for a "language of metaphysics". The Czech translation published in book form has won the Jungmann Prize...

Klíčová slova: João Guimarães Rosa, brazilská literatura, poetika překladu Cílem disertace bylo přeložit prózu brazilského jazykového novátora, doprovodit ji komentářem a cestou reflektování konkrétního překladu na filologické bázi vyvodit závěry pro rosologická bádání i poetiku překladu. České verzi, která je obsahem druhé kapitoly, předchází v kapitole první výklad díla a jeho vřazení do literárněhistorického kontextu za využití především brazilské sekundární literatury. Sám překlad usiluje o hudební přiměřenost originálu při zachování sémantické věrnosti. V kapitole třetí je pak podroben textové analýze z hlediska použitých postupů a strategií a zobecňující kritické reflexi. Důraz se klade na problematiku básnického jazyka a jeho přeložitelnosti v mezních řečových projevech; na vztah mallarméovské náhody a nutnosti i motivovanosti a arbitrárnosti jazykového znaku; na podíl záměrnosti a nezáměrnosti v překladu. Text je zkoumán ve světle saussurovských anagramů a navazující paragramatické teorie i derridovské différance, pro komplexní uchopení překladu se nejpřiléhavěji jeví Meschonnicův koncept rythmu a aplikace Mukařovského sémantického gesta na překlad. Z translatologické perspektivy se prokázala spřízněnost benjaminovského pojetí s autorovým usilováním o jazyk metafyziky, vysvětlující Rosovu...