Mýtus a paměť v poezii Karla Šiktance

Abstract

Bakalářská práce se zabývá poezií Karla Šiktance vydanou v období mezi druhou polovinou šedesátých a počátkem sedmdesátých let. Jejím cílem je pokus o interpretaci čtyř v této době vzniklých sbírek (Zaříkávání živých, Adam a Eva, Český orloj, Tanec smrti aneb Pámbu ještě neumřel) se zřetelem k tématům a otázkám, jež jsou všem interpretovaným dílům společná. Jako stěžejní téma vybraných básnických cyklů bylo v této práci zvoleno Šiktancovo pojetí člověka souvisejícího, tzn. člověka pevně zakořeněného ve společnosti i prostoru a spjatého s jejich minulostí. Práce si klade ambici vyložit způsob, jakým v básníkově poezii vzniká celistvý obraz lidského jedince, jehož bytí je předurčeno společenstvím, do něhož během svého života vrůstá, přijímá jeho řeč, paměť a dějiny, které mají svůj počátek až v samotné mytické minulosti, a pokračuje v jeho velkém příběhu.

This thesis is focused on poetry of Karel Šiktanc published between 1966 and 1977. Its purpose is to interpret four of his books from this period (Zaříkávání živých, Adam a Eva, Český orloj, Tanec smrti aneb Pámbu ještě neumřel), dealing especially with themes that are common to all of them. The main theme interpreted in this thesis is the poet's concept of a man firmly rooted in society and in space, being connected with their history. The ambition of this thesis is to explain how Šiktanc builds the portrayal of an individual human, whose being is determined by the community, in which he or she lives, acquires its language, memory and history (dated back to the mythic past), and who is also a part of its great story.