Poslední epidemie moru v Českých zemích, zejména v Praze (1713-1714)

Abstract

Tato práce je členěna do pěti kapitol. Nejprve je stručně vysvětlena epidemie moru z lékařského hlediska i historického pohledu a její výskyt v našich zemích. V hlavní části je zmíněna poslední morová vlna epidemie, která se přehnala našimi zeměmi v letech 1713-1714. Zde se zabývám českými zeměmi a hlavním městem Prahou. Moravou a Slezskem se zabývám pouze okrajově, abych více zdůraznila drobné rozdíly mezi zeměmi a jejich morovými řády. Věnuji se také lékařským zařízením, špitálům a lazaretům, kde leželi nemocní a umírající morem, a také personálu, který se o tyto chudáky měl starat. Velmi důležité byly také bohoslužby, neboť v té době byla společnost silně věřící a původ moru většinou pokládala za trest Boží. Také hygiena ve městech byla ještě v této době značně zaostalá a velkou měrou přispívala k rychlejšímu šíření nákazy. Nezapomněla jsem ani na morové hřbitovy, místa posledního odpočinku smrtelně nemocných obyvatel.

The main part of the thesis mentions last plague epidemic wave, that hit our country in the years 1713-1714, here I focus specifically on the city of Prague. The Czech lands, Moravia and Silesia are mentioned only briefly to show little differences between lands and their plague rules. I also describe medical facilities and hospitals, where were sick and dying people placed, and personnel which took care of these people. Divine services were important for people at that time, society was very religious and people thought that plague is a divine punishment. Even though society was very religiously based, cities and streets were filthy and full of mud.People in cities had very poor hygienic standards and habits, that helped to faster spreading of the disease. At last, places of final rest for terminally ill people, plague cemeteries are mentioned.