Věčné jinošství Jiřího Karáska ze Lvovic

Abstract

The thesis attempts to describe the life and work of Jiří Karásek ze Lvovic through an analysis of his lifestyle, i.e. the way in which he organized, embellished and individualized his life. Karásek sought to shape his existence as an artwork, in accordance with the inspirational concepts of the contemporary and antecedent thinkers and artists (e.g. Oscar Wilde, Walter Pater and Maurice Maeterlinck). He accented its integrity and orientation towards beauty. In accord with his aesthetic vision (and his literary work) Karásek conditioned beauty with sadness and pain and attempted to emphasize melancholic beauty, unity in disunion. For that purpose he would accentuate particularly the disintegrative, critical elements, evoking the impression of unsuccessful, self-destructive endeavor to reach life's high ideal. This corresponded with his tragic concept of the artist immolating himself for his Art. I approach Karásek's lifestyle through the use of the terms youth and (eternal) boyhood, which Karásek himself employed as symbols of mournfully beautiful existence in his literary work. I define a youth - in accordance with the romantic and symbolist interpretation - as a person at odds with reality (contemporary truths, customs and rules), a solitary, unique being, trying to construct a new world - only...

Cílem disertační práce je přiblížit život a dílo Jiřího Karáska ze Lvovic prostřednictvím rozboru jeho životního stylu, tj. způsobu, jakým organizoval svůj život, estetizoval jej a individualizoval. Karásek se dlouhodobě snažil formovat svou existenci - v souladu s inspirativními pojetími soudobých i předcházejících myslitelů a umělců (mj. Oscar Wilde, Walter Pater, Maurice Maeterlinck) - jako umělecké dílo. Zdůrazňoval jeho integritu a orientaci ke kráse. Ve shodě se svým estetickým zaměřením (a uměleckým dílem) podmiňoval krásu smutkem a bolestí a snažil se i v obrazu svého života zdůraznit melancholickou krásu, jednotu v nejednotě. Za tím účelem pak akcentoval především rozkladné, krizové prvky a navozoval dojem neúspěšného, sebezničujícího úsilí dosáhnout vysokého životního ideálu, což odpovídalo jeho tragickému pojetí umělce, obětujícího se vlastnímu dílu. Karáskovu životnímu stylu se přibližuji prostřednictvím pojmů jinocha a (věčného) jinošství, jichž Karásek ve svém díle využil jako symbolů bolestně krásné krizové existence. Jinocha v souladu s jeho romantickým a symbolistním výkladem charakterizuji jako postavu vymezující se vůči skutečnosti (dobovým pravdám, zvykům, pravidlům), osamocenou, jedinečnou a snažící se utvořit nový svět - jen ze sebe sama, z vlastní imaginace a touhy. Věčné...