Sókratova "érótiké techné" v dialogu Faidros

Abstract

Práce představuje, co v kontextu dialogu Faidros znamená erotické umění (erótiké techné), o kterém se Sókratés zmiňuje v palinódii (257a6-9) a které je pro něj něčím nesmírně podstatným. V první a druhé kapitole nejprve zkoumá, jak Sókratés chápe lásku (erós) a umění (techné) řeči, přičemž si všímá jejich hluboké ambivalence, kterou by měla zvládat filosofie jakožto erotické umění. Třetí kapitola se zaměřuje na vztah duše a pohybu a předkládá pojetí přirozenosti duše, sebepoznání, nesmrtelnosti a blíže zkoumá vztah duše a těla. Čtvrtá kapitola konečně po shrnutí rozumění erotickému umění, jak ho nabízejí současní badatelé, nabízí své vlastní rozumění. Erotické umění se ukázalo být filosofií samotnou, která je láskou k moudrosti a která prostřednictvím dialogu a vztahu k druhému usiluje o probouzení lásky a plození krásných řečí. Filosofie je konečně uměním, které dokáže zvládnout ambivalenci lásky úsilím o sebepoznání.