Pohřební rituály východních Slovanů mezi křesťanstvím a pohanstvím. K problematice pojetí smrti a nedokonané christianizace.

Abstract

Michal Ryšavý Pohřební rituály východních Slovanů mezi křesťanstvím a pohanstvím. K problematice pojetí smrti a nedokonané christianizace. Funereal rites of eastern Slavs on the turn of the Christianity and thepaganism. The issue of the conception of death and uncompleted Christianisation. Understanding of death or adoption of the idea of the death is conditio sine qua non of worthful and real life in every culture. Possibility and realization of this understanding is not only a culture phenomenon, but it is also simply an anthropological constant. To help to this grasp, it can to learn about manners, in which the people in history reacted to it. This work offers a sight on the reactions (not only old) culteres of the Slavic ethnicity to the mentioned fact, of their aproach to it, on the quest for practical, spiritual and cultural conception of it, and on the evident attempt on humanization of it. The original and basic thesis of the dissertation is supposition, that center and meaning of funereal rite don't change in the course of the time, which is constantly demonstrated from start to finish of this essay.

Michal Ryšavý Pohřební rituály východních Slovanů mezi křesťanstvím a pohanstvím. K problematice pojetí smrti a nedokonané christianizace. Funereal rites of eastern Slavs on the turn of the Christianity and thepaganism. The issue of the conception of death and uncompleted Christianisation. Pochopení smrti či přijetí myšlenky na smrt je conditio sine qua non plnohodnotného a celistvého života v každé kultuře. Možnost a realizace tohoto pochopení je nejen kulturním fenoménem, nýbrž jednoduše antropologickou konstantou. Napomoci mu může seznámení se se způsoby, jakými na smrt reagovali lidé v minulosti. Tato práce nabízí pohled na reakce (ne jen starých) kultur slovanského etnika na zmíněnou skutečnost, na jejich přístup k ní, snahu o její praktické, duchovní a kulturní pojetí, a na zjevné úsilí o její humanizaci. Původní a základní tezí dizertace je, že se podstata a smysl pohřebního obřadu v průběhu času nemění, což je během práce neustále dokazováno.