Pietas bohemica transformata. Proměny české lidové zbožnosti a jejich zdrojů v 18. a 19. století se zvláštním zřetelem k východočeskému prostoru

Abstract

The thesis is concemed with the study of Czech popular religiosity during the transition from a "pre-modem", heteroreferential society, through enlightened modemisation transformations, to the beginnings of a modem, autoreferential society. It is because of this, together with the importance of extemal institutional changes, that the author has chosen the period from the so-called Rebellion of Opocno (1732) to the issue of the Protestant Decree (1861), which equalised Protestant churches with those of the Catholics. This period of interest includes the issue of the Tolerance Decree, the development of the Czech national movement, the revolution of 1848, and the issue of the so-called Protestant Provisory. The thesis focuses mainly on the region of Eastem Bohemia, since this contained the highest concentration of secret non-Catholics in the pre-Tolerance period, together with high concentrations of the allowed Protestant confessions (Augsburg and Reformed confessions) and unallowed sectarians later; moreover this area become the most important source of small Protestant churches and transformed the sectarian movement later on. The research has combined historico-sociological and historico-anthropological approaches in order to gain a deeper understanding of the religious ideas of unprivileged sections of the...

Jak nedávno expresivně (třebaže ne zcela poprávu1 ) poznamenala D. Tinková, "celé období druhé poloviny 18. a první třetiny 19. století zůstává v české historiografii obecným problémem. Osvícenství je v české historiografii skutečnou dobou ,temna' - odnárodněné, uloupené dějiny bez české státnosti a jazyka, hluchý hiatus mezi (zvolna odtemňovaným) barokem a národním obrozením. Osvětlování osvícenství je o to komplikovanější, že společenské vědy stále setrvávají v síti osvícenské rétoriky (idejí pokroku, racionalizace, humanizace, osvícení), které byly velkou měrou přivlastněny a instrumentalizovány i poválečnou pseudolevicovou ideologií" (Tinková 2004: 27). K podobnému závěru nezbytně docházejí i další současní autoři (cf např. Bělina et al. 2001: ll). Jakkoli se tedy, nejpozději od pádu komunistického režimu, úspěšně rozvíjí studium barokní zbožnosti a jakkoli pokračují studia národního obrození, literárního romantismu a dalších myšlenkových proudů předcházejících české obrození či po něm naopak následných, studium této epochy obecně a její religiozity zvlášť v současnosti příliš neláká zájem odborníků. Nejdůležitějším důvodem, proč tomu tak je, je petrifikace jednoho výlučného výkladového paradigmatu, chápajícího osvícenství v evolucionistickém duchu jako "bránu k moderní společnosti", jež dnes sama...