Evoluční omezení vzniku živorodosti u amniotických obratlovců: Proč nejsou žádní živorodí ptáci?

Abstract

Evoluce živorodosti fascinovala biology již dlouhá léta. Tento zajímavý a geograficky rozšířený fenomén se objevil ve fylogenezi obratlovců mnohokrát nezávisle na sobě. Největší množství nezávislých vzniků živorodosti najdeme mezi šupinatými plazy, kde viviparie vznikala s mnohem větší frekvencí než v ostatních vertebrátních skupinách. Pro porozumění selekčním tlakům vedoucích k evoluci živorodosti bylo navrženo několik hypotéz, z nichž vědci nejvíce podporovanou je "adaptace na chladné podnebí". Podle této hypotézy k živorodosti vedla příznivá termoregulace vyvíjejících se embryí v těle matky. Obecně se předpokládá, že děložní retence vajec je mezistupněm ve vývoji živorodosti a dispozice k zadržování vajec v tělní dutině je jednou z nejdůležitějších preadaptací, které ovlivňují evoluci živorodosti u obratlovců. Dalšími limitujícími faktory může být např. typ skořápky, způsob určení pohlaví nebo hlídání snůšky jako alternativní rodičovská péče k živorodosti.

Evolution of life-bearing have fascinated biologists for over a long time. Viviparity has evolved many times within separate vertebrate lineages and it is a geographically widespread phenomenon. The majority of these independent origins have occured within lizards and snakes. Several hypotheses have been suggested to explain the selective pressures leading to viviparity in reptiles. One of the most frequently supported hypotheses views viviparity as an adaptation to a cold climate, i.e. viviparous mothers ensure favorable thermoregulation to developing embryos. It is generally supposed that egg retention is an intermediate stage in the evolution of live-bearing. Inclination to egg retention seems to be one of the most important preadaptations of viviparity in vertebrates. Additional limiting factors are probably for instance type of eggshell, mode of sex determinantion or egg guarding as an alternative mode of parental care.