Abstract expressionism and Raymond Roussel in the poetry of John Ashbery

Abstract

Abstraktní expresionismus a Raymond Roussel v poezii Johna Ashberyho John Ashbery jako vzorový příklad postmoderního autora zahrnuje do své tvorby řadu vlivů. Ty tvoří nedílnou součást pochopení a ocenění jeho poezie, ale také říkají mnoho o Ashberyho přístupu k literárnímu kánonu, přesněji řečeno jsou důkazem jeho zaujetí pro avantgardu a okrajové, nedoceněné či neortodoxní autory. Dva z těchto vlivů byly v práci podrobeny bližšímu zkoumání. Za prvé je to tvorba abstraktních expresionistů druhé generace, kteří byli během padesátých let minulého století úzce spjatí s prostředím takzvané "newyorské školy", jejímž významným zástupcem se Ashbery stal. Za druhé je to francouzský protosurrealista Raymond Roussel. Práce srovnává několik rysů Ashberyho poetiky s odpovídajícími rysy technik těchto dvou inspiračních zdrojů, aby tak přiblížila postupy a ideje skryté pod povrchem Ashberyho neotřelého stylu. Abstraktní expresionisté byli vybráni se zřetelem na Ashberyho dlouholeté působení jako kritika výtvarného umění a na již zmíněnou skutečnost, že spolu s ním sdíleli prostředí newyorské školy. Srovnání, které vychází z článku Charlese Altieriho "John Ashbery and the Challenge of Postmodernism in the Visual Arts", vyděluje dvě paralely mezi možnostmi jazykového a vizuálního materiálu: způsob zacházení s jazykem,...

Expressionism and Raymond Roussel in the Poetry of John Ashbery John Ashbery is the epitome of the postmodern poet and he reflects in his writings a variety of influences. These are an inherent part of the understanding and appreciation of his poetry but also informative about his attitude to the literary canon: more precisely, they are testimonies of his attraction to avant-gardes and minor and marginal authors. Two representatives of these have been selected for detailed comparison. The first is the second generation of Abstract Expressionists associated with the 1950s New York School of poetry of which Ashbery became a prominent member. The second is the French obscure proto- surrealist Raymond Roussel. The thesis compares several formal aspects of Ashbery's poetry with their respective techniques with a view to elucidate the workings and attitudes behind Ashbery's singular style. Abstract Expressionists were chosen due to Ashbery's long engagement with visual arts criticism and the already-mentioned fact of their shared milieu of the New York School. The comparison, based on Charles Altieri's 1988 article "John Ashbery and the Challenge of Postmodernism in the Visual Arts," distinguishes two main parallels between the visual and linguistic material: a treatment of language similar to collaging...