Pohřební kázání Jiřího Bartholda Pontana z Breitenberku jako historický pramen

Abstract

Pohřební kázání, jakožto literární žánr stojící na pomezí psaného a ústního projevu, se dočkalo v našem prostředí svého znovuvzkříšení až v 90. letech 20. století. Tehdy došlo k znovuprobuzení zájmu o českou barokní literaturu a kulturu a s ní spjatými literárními žánry souvisejícími s tematikou smrti. Při hledání kořenů tohoto literárního útvaru je však nutné jíti mnohem hlouběji, než-li jen do období raného novověku. Literární uctívání mrtvých má v evropské kultuře hluboké kořeny sahající až do období starověku. Raně novověká pohřební kázání se ve výstavbě textu podřídila klasické formě pohřební řeči, známé už od antických řečníků Menandra a Dionýsia z Halikarnassu. Na přelomu 15. a 16.století je vývoj tohoto homiletického druhu ovlivněn dvěma aspekty. Prvním z nich je knihtisk, díky němuž dochází už na konci 15.století k publikování a šíření kázání a tím samozřejmě vzrůstá i jeho reprezentativní a didaktická funkce. Zároveň s nástupem luteránské reformace dochází k novému vnímání posmrtného života, kdy základní rozdíl spočívá v jiném pohledu na pojetí spásy, očistec a sním spjatých aktivit pozůstalých. Smyslem předložené práce je především přispět k počínajícímu bádání v oblasti katolických pohřebních kázání a to na příkladu tvorby Jiřího Bartholda Pontana z Breitenbergu. Zvláštní kapitola je zaměřena na...

Funeral orations, as a literary genre on the boundary between written and verbal communication, experienced a resurrection in the Czech Republic during the 1990s as part of a reawakening of interest in Czech Baroque literature and culture and associated literary genres pertaining to the subject of death. In seeking the origins of this literary form one must go much farther back than the beginning of the modern era. Literary tributes to the dead have deep roots in European culture, originating already during ancient times. The textual construction of funeral orations in the early modern era was based on the classical form known from the ancient orators Menander and Dionysius of Halicarnassus. During the period around 1500 the development of this homiletic genre was influenced by two factors. The first was the invention of printing, which already in the late fifteenth century led to publication and dissemination of speeches, and thus of course to a rise in their level of dignity and their didactic function. At the same time, with the arrival of the Lutheran reformation came a new manner of perceiving life after death, the fundamental change lying in a different conception of salvation, purgatory, and the associated activities of those surviving the deceased. The purpose of this study is above all to...