Lidská přirozenost u Benedicta de Spinozy

Abstract

Tato práce je členěna do několika části. V teoretické části této práce bylo pojednáno o Spinozově pojetí substance, substanciálních atributech a o modu rozlehlosti a myšlení. Tato teoretická část byla přípravným stupněm pro následující postup práce, kde jsme si stanovili za úkol vymezení lidské přirozenosti ve Spinozově Etice. V kapitolách zabývajících se lidskou přirozeností, k nimž, jakožto přípravná část, patří i kapitola pojednávající o rozumu, paměti, představách a trojím druhu poznání, byla představena naše teze "dvojí přirozenosti", vyplývající z rozlišení adekvátního a neadekvátního poznání. Tohoto vymezení bylo užito jakožto předpokladu pro vlastní interpretaci, vztahující se k problému paralelismu/dualismu modu myšlení a modu rozlehlosti, který vyvstává v V. oddíle Etiky, kde se tematizuje zánik lidského těla a věčna část lidské mysli.

This paper consists of more parts. Firstly, it includes a theoretical introduction on Spinoza's concept of substance, substantial attributes and modes of extension and thought. The theoretical introduction serves as a background for the following examination of human nature in Spinoza's Ethics. In the chapters concerning human nature, which are introduced by chapters on intellect, imagination, memory and three different kinds of knowledge, our idea of "double nature" is presented. This characteristic of nature is deductible from the concept of adequate and inadequate knowledge and it becomes a presupposition for our further interpretation, which deals with the problem of parallelism/dualism of modes of extension and thought. This topic is treated in part V of Ethics where also the question of destruction of human body and the eternal part of mind is discussed.