Druhá liturgie Církve československé husitské

Abstract

Předkládaná práce se pokusila ve své první části zhodnotit textový i teologický vývoj liturgie v Církvi československé (husitské). Soustředila se na Farského překlad římské mše v r. 1919, první liturgické reformy mladé církve, liturgické rozrůznění i sjednocení v nově koncipované Farského liturgii v r. 1923. Dále práce sledovala vývoj právě této liturgie, především její revizi z r. 1939 a pokusy o liturgickou obnovu v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století. Práce dochází k závěru, že zejména revizí došlo k znejasnění některých částí Farského liturgie. Nebyla uvedena do souladu s Učením, oficiálním věroučným dokumentem církve, ale zároveň nezůstala věrná svému původu. Hlavní část práce se pak soustředila na rozbor jednotlivých částí Druhé liturgie v podobě, v jaké byla přijata sněmem v r. 1991. Práce se tuto liturgii pokouší srovnávat se zmiňovanými návrhy z předcházejících let. Zejména konstatuje, že v současné podobě Druhé liturgie je bohoslužba slova rozdělena na dvě části, přičemž první čtení je od ostatních ostře odděleno. Dále nejsou správně vnímány antifony - vstupní antifona (Introit) a antifona k přijímání (Communio). V podstatě pouze antifona k obětování (Offertorium) je na správném místě. Písně lidu nejsou vnímány ve vztazích k těmto antifonám, spíše jsou vnímány jako oddělení jednotlivých...

Presented work has in its first part tried to evaluate both textual and theological development of the liturgy in the Czechoslovak (Hussite) church. It has focused on Farsky's translation of the Roman Mass from 1919, first liturgical reforms of the young church, liturgical diversification and unifiction in newly conceived liturgy by Karel Farsky in 1923. The work further follows development of such liturgy, especially its revision in 1939 and attempts of liturgical renewal in seventies and eighties of the twentieth century. The final conclusion of the thesis resides in stating that revision was crucial for blurring certain parts of Farsky's liturgy. It was not conciliated with Učení, official doctrinal document of the Church, and also didn't stay in line with its origin. The main part of the work is focused on analysis of singular parts of Second Liturgy s it was adopted by Assembly in 1991. We attempt to compare this liturgy with earlier versions as mentioned above. This thesis particularly states, that recent version of the Second Liturgy presents two parts of the liturgy of the Word,when the first reading is sharply distinguished from the rest. Furthermore, Opening antiphon (Introit) and Communium antiphon (Communio) are misleadingly placed. In fact, only Offertory antiphon (Offertorium) is located...