Religiozita po náboženství. Současné reinterpretace křestanství

Abstract

The thesis deals with contemporary possibilities of reinterpretation of religion in the Western society after what some authors call its "end". Along this line, it examines the concepts of religion and religiosity as two categories that point to the explicit and implicit presence of religious meanings in the discourse. The thesis is divided into four main sections: discourse theory, social recontextualisation, metaphors and symbols, and disturbing margins of symbolic discourse. First, an outline of discourse theory with regard to religious experience tackles the "us-them" mindset and thus highlights the issue of credibility with a concluding example of "anamnetical" discourse concept by Johann Baptist Metz. Next, as a social phenomenon, religion is prone to social recontextualisation. Two distinct are presented at large: in the first place, Taylor's of post-durkheimian set-up where varieties of religious experience follow an orbital-like model with different valences to the core. On the other hand, the dispersion hypothesis elaborates on some implicit quasi-religious features of the modern world phenomena which are to be taken into account in drawing the criteria of reinterpretation. They can be perceived as basic guidelines for what should not be understood as belief in God in the judeo-christian...

Disertační práce se zabývá možnostmi současné reinterpretace náboženství v západní společnosti po tom, co někteří autoři nazývají jeho "koncem". V souladu s tím zkoumá pojmy náboženství a religiozity jako dvě kategorie, které poukazují k explicitní a implicitní přítomnosti náboženských významů v diskurzu. Je rozdělena na čtyři hlavní části: Teorie diskurzu, Sociální rekontextualizace, Metafory a symboly a Rušivé okraje symbolického diskurzu. Nejdříve je načrtnuta teorie diskurzu s ohledem na náboženskou zkušenost, která se vypořádává s postojem "my-oni" a vyzdvihuje otázku plausibility. V závěru je poskytnut příklad "anamnetického" diskurzu Johanna Baptista Metze. Náboženství jako společenský jev rovněž podléhá sociální rekontextualizaci. Dva přístupy k ní jsou šířeji představeny: jednak Taylorovo post-durkheimovské uspořádání, v němž se varianty náboženské zkušenosti řídí modelem orbitalů s různými valencemi k jádru. Na druhé straně disperzní hypotéza pojednává o některých implicitních kvazi-náboženských rysech moderních globálních jevů, které je třeba vzít v úvahu při stanovení kritérií reinterpretace. Lze je vnímat jako základní vodítka pro porozumění tomu, čím není víra v Boha v žido-křesťanském kontextu. V hlavních krocích třetí části je náboženský diskurz shledán jako "oděný" do metafor. V...