Právo na obhajobu v českém trestním řízení

Abstract

Práce vymezuje a hodnotí systematicky právo na obhajobu v českém trestním řízení. S úhlů pohledů, které se vzájemně doplňují. Jednak v ústavní rovině a dále podle trestního řádu. Pojetí reflektuje požadavek na spravedlivý proces a fair proces. Nejprve vymezuje obecnou rovinu práva na obhajobu. Základní rysy a pojetí. Též atributy obsahu práva na obhajobu. Samostatně vymezuje institut materiální a formální obhajoby. Důraz je kladen na úlohu obhajoby při dokazování. Právo na obhajobu a jeho obsahu, motivuje úvahy de lege ferenda, ve vztahu k současné platné právní úpravě. To vše ve vztahu k příslušným mezinárodním smlouvám.

This work systematically identifies and evaluates the right to defense in the Czech criminal proceedings. The angles, which are mutually complementary. First, in constitutional terms and the Criminal Procedure Code. The concept reflects the requirement for due process and fair trial. First it defines a general plane of the right to defense. The basic features and concepts. Also, the attributes of the content of the defense. Self-defined material and institute a formal defense. Emphasis is placed on the role of evidence in defense. The right to defense and its content, motivating considerations de lege ferenda in relation to the current applicable legislation. This is all in relation to the relevant international treaties.