Mexický národ: revitalizační tendence a posun v chápání vlastního kulturního dědictví

Abstract

Cílem této práce je analýza vývoje vztahu mexického národa k předcortéskému kulturnímu dědictví od conquisty po současnost se zaměřením na určité fenomény, jimiž byl tento vztah ponejvíce ovlivněn. Ze všech historických, kulturních a ideologických změn, kterým bylo Mexiko od koloniálního období vystaveno, měl na tento vztah největší vliv nástup porevoluční inteligence. Ta ve svých pracích zdůrazňovala předcortéskou minulost Mexika, ovšem pouze za účelem nacionalistické propagandy a vymezení se vůči Španělsku a USA, nikoliv kvůli oslavě komplexity a vyspělosti předcortéských kultur. Domnívám se, že současný vztah mexického národa k předcortéskému kulturnímu dědictví je sice latentní a neartikulovaný, ale dohledatelný skrze vztah Mexičanů k la tierra, půdě a že na něj má výrazný vliv vzdělání a edukace, jež také byla hegemoními ideologiemi často (zne)užívána právě pro nastolení vlastního výkladu historie.

The aim of this thesis is to analyze the development of attitude of the Mexican nation towards its own pre-Cortes cultural heritage since the Conquista until present with special focus on the most influential phenomena that shaped this attitude. Out of all historical, cultural and ideological turmoils, the reign of the post-Revolution intelligencia was the strongest such phenomenon. In its works, the intelligencia stressed the pre-Cortes history of Mexico. Their aim, however, was not to praise complexity and development of pre-Cortes cultures, but, to enhance nationalist propaganda and define Mexico against Spain and the USA. I argue that the attitude of the Mexican nation towards its pre-Cortes cultural heritage, albeit latent and inarticulate in contemporary society, can be investigated through the analysis of relationship of Mexicans towards la tierra, the earth, and that it was greatly influenced by education which was often (ab)used by hegemonic ideologies for maintaining their own interpretation of history.