Volba lexikálních prostředků ve španělštině ze sémanticko-stylistické perspektivy

Abstract

V předložené práci se zabýváme zejména vybranými problémy sémanticko-stylistického charakteru v rámci španělského lexika. V širším úvodu poukazujeme na některé obecné i technické problémy lidské komunikace, ale následující části práce se již hlouběji soustřeďují na klasické partie sémantiky jako teorie znaku a významu, asymetrie mezi formou a významem, ale i jazykový relativizmus a determinizmus, redundantí kolokace, proces desémantizace či cizí vlivy ve španělštině s důrazem na sémantické kalky. Kromě vlastního teoretického výkladu jsme prakticky prověřovali některé obecné zákonitosti distribuce slov v textu španělského románu El coronel no tiene quien le escriba a rovněž provedli stanovení míry desémantizace u vybraných španělských sloves na základě případové studie na paralelním česko-španělském korpusu InterCorp.

In the present work we deal with particular problems of the selected semantic-stylistic characteristics of the Spanish vocabulary. In a broader introduction we point out some general and technical problems of human communication, but the next part of this work has been deeply focused on the classic parts of semantics as a theory of sing and meaning, asymmetry between the form and the meaning, but also linguistic relativism and determinism, redundant collocation, the process of desemantization and foreign influences in Spanish with an emphasis on semantic calques. Besides the theoretical explanations we have practically investigated some general patterns of distribution of words in the text of the Spanish novel El Coronel no tiene quien le escriba and make also count the rates for selected desemantizated Spanish verbs on the basis of case studies on the Czech-Spanish parallel corpus InterCorp.