Způsob výchovy v rodině a interakční tendence osobnosti dospívajících

Abstract

Řada psychologických výzkumů i praktických poradenských zkušeností ukazuje, že rodina je jednou z nejzákladnějších sociálních determinant vývoje dítěte. Její formativní působení na rozvoj jedince je dnes jíž, byf v různé míře, všeobecně uznáváno a přijímáno. Způsobem výchovy v rodině, jakožto jedním ze základních sledovatelných parametrů působení rodičů na formování dítěte, jsem se zabývala již ve své diplomové práci, kde jsem sledovala jeho vliv na oblíbenost žáka ve třídě, tedy na jeden z parametrů začlenění dítěte do vrstevnických vztahů. Výzkum, realizovaný s více jak třemi sty studenty ve věku 15-19 let, potvrdil větší oblibu těch žáků, jejichž způsob výchovy v rodině byl s ohledem na emoční vztah v rodině a způsob řízení klasifikován jako příznivý. Dále byla prokázána statisticky významná souvislost emočního vztahu rodičů k dítěti v rodině s oblíbeností žáka ve škole a v neposlední řadě pak nezanedbatelné působení způsobu výchovného řízení v rodině, kdy bylo potvrzeno, že silná a střední forma výchovného řízení pozitivně působí na příznivé přijímání žáka ve školní třídě. Způsob výchovy v rodině však neovlivňuje jen tyto vnější interakční pozorovatelné složky osobnosti. Významnou měrou se podílí též na rozvíjení emočních charakteristik osobnosti. Je zřejmé, že například emoční vztahy k dítěti v rodině...