Self, Speech and Agency: Emerson, Melville and Bartleby - Beyond Pragmatism and Performativity

Abstract

Blanka Maderova: Self, Speech and Agency: Emerson, Melville and Bartleby beyond Pragmatism and Performativity Abstract The dissertation focuses on Melville's characters - such as Bartleby the Scrivener - who challenge American Emersonian vitalism, rhetoricism and performativity. Melville's silence, deactivation, ruptures in discourse, and subjectivities have stood, even in his time, in contrast to American myths of success, force of will, and self-reliance. The potentialities of Melvillean "anti-heroes" contest the rhetorical force, performance, and unity of the isolated self represented in these myths. While Emerson's early work manifests his reliance on the powers of the "beyond" (Platonism) and the "below" (Gnosis), which, however, often cannot be clearly distinguished, the language of Emerson's late work resonates with that of the late Melville on many levels. The dynamic relationship between Emerson and Melville has been, in my view, shaping American culture since the "Melville Revival" in 1920s and continues to do so in contemporary debates regarding both the formation of subjectivity and issues of performativity and agency. Although Emerson is often portrayed as "the beautiful enemy" of Melville, it can be shown that they address the same topics - especially the issues of power, speech, will,...

Blanka Maderová: Řeč, Já a Jednání: Emerson, Melville a Bartleby mimo Pragmatismus a Performativitu Abstrakt Dizertace se soustředí na Melvillovy postavy jako je Písař Bartleby, které jsou výzvou pro americký Emersonovský vitalismus, rétoričnost a performativitu. Melvilovo ticho, deaktivace, narušení diskurzu stálo už v Melvillově době v opozici k americkým mýtům úspěchu, síly vůle a soběstačnosti. Možnosti Melvillových "antihrdinů" útočí na rétorickou sílu, performanci a jednotu izolovaného já, které je v těchto mýtech reprezentováno. Zatímco Emersonovo rané dílo se týká předevěím spolehnutí se na síly "zhůry" (platonismus) a "zdola" (gnoze), které ale často nelze odlišit, jazyk Emersonova pozdního díla na mnoha úrovních rezonuje s dílem pozdního Melvilla. Dynamický vztah mezi Melvillem a Emersonem podle mého názoru utváří už od Mellvilova revivalu ve dvacátých letech dvacátého století americkou kulturu a debaty o ustavování subjektivity, problémy jednání a performativity. Ačkoli je Emerson často představován jako "krásný nepřítel" Melvilla, snažím se zde ukázat, že se oba zabývají stejnými tématy - zvláště otázkami moci, řeči, vůle, ticha, protestu proti otcovským autoritám - a oba zdůrazňují potencialitu. V poslední době se o postavu Bartlebyho rozhořel nový, intenzivní zájem. Můžeme ho podle mého názoru...