Slabá církev? Jeden pokus o obnovu katolických farností v Čechách

Abstract

The thesis deals with the process in Roman Catholic dioceses in the Czech Republic, which in the first decade of the new century tried to reform the structure of the parishes and renew their religious life. The data gathered during several years of the field research mainly in the Archdiocese of Prague are interpreted using the sociology of space and sociology of organizational change. The successful reform of the structure of parishes and unsuccessful reform of religious life, intended as a goal of the whole process, is explained as caused by so called operational exhaustion of the Church actors, actual isolation of single hierarchical layers and practical unenforceability of the pastoral decisions. The thesis includes also the discussion about the organizational character of the Catholic Church, about the possibilities of comparison of the Czech and French experience, and about the external and internal secularisation of the Czech catholicism.

Disertační práce se zabývá procesem v římskokatolických diecézích v České republice, které se po roce 2000 pokusily reformovat strukturu farností a obnovit jejich náboženský život. Na základě analýzy dat z několikaletého terénního výzkumu probíhajícího zejména v Arcidiecézi pražské je tento proces obnovy detailně popsán a je interpretován pomocí sociologie prostoru a sociologie organizační změny. Úspěšná restrukturalizace farní sítě, a zároveň neúspěšná širší obnova náboženského života, původně zamýšlená jako cíl celého procesu, je na základě analýzy vysvětlena jako zapříčiněná zejména tzv. provozní vyčerpaností církevních aktérů, faktickou izolací jednotlivých hierarchických vrstev a praktickou nevymahatelností pastoračních rozhodnutí. Součástí disertace je diskuse o organizační povaze církve, o možnostech srovnání české a francouzské zkušenosti a o vnější a vnitřní sekularizaci českého katolicismu.