Neplatnost pracovněprávních úkonů

Abstract

Závěr Neplatnost právních úkonů v individuálním pracovním právu se v poslední době dramaticky vyvíjela. Nález Ústavního soudu1 změnil vzájemný vztah zákoníku práce a občanského zákoníku a preferencí relativní neplatnosti právních úkonů v pracovním právu prohloubil v zákoníku práce principy a zásady, na nichž je postaveno soukromé právo. Podle mého soudu je to velkým přínosem, jedním z principů soukromého práva má být rozhodnutí každého účastníka soukromoprávního vztahu, zda bude o svá práva bojovat. Nepochybně je však nutné udržet míru právní jistoty na vysoké úrovni. Pro účastníky pracovněprávních vztahů je dle mého názoru z hlediska právní jistoty výhodnější, považuje-li se právní úkon za platný, i když je tento stižen vadou, jež způsobuje jeho neplatnost, do té doby, než se jeden z účastníků jeho neplatnosti nedovolá. Jestliže se jedná o zásadní vadu, je zde zachována absolutní neplatnost právního úkonu, jak jsem uvedl výše. Upřednostněním relativní neplatnosti právních úkonů se zohledňuje snaha předcházet faktickým úkonům, uměle je nevytvářet, jak uvedl ve svém nálezu Ústavní soud, s jehož názorem na tuto problematiku se ztotožňuji. Z výše popsaných příkladů neplatnosti některých právních úkonů vyskytujících se v individuálním pracovním právu se nabízí také myšlenka zneužití prokazování domnělé...