O dvou podobách pábení v české literatuře

Abstract

Tato práce se na základě vybraných titulů Bohumila Hrabala pokouší o teoretické a interpretační vymezení "pábení" (jako strategie vyprávění) a "pábitele" (jako specifického druhu vypravěče). S tím souvisí charakteristika Hrabalovy vyprávěcí strategie a jeho popisu světa, a také studium motivů a témat jeho próz. Práce sleduje stylové proměny Hrabalových děl, ale také jejich konstanty. V závěru se práce snaží nastínit Hrabalovu příbuznost s Ladislavem Klímou a ukázat dědictví tohoto autora v díle Bohumila Hrabala.

Based on chosen publications of Bohumil Hrabal, this thesis attempts to theoretically and interpretively define "palavering" (as a strategy of narration) and a "palaverer" (as a specific kind of narrator). This is related to the characteristics of Hrabal's narration strategy and his description of the world, and as well to the study of his motives and prose subject matters. The diploma paper follows style changes in Hrabal's work and at the same time observes its constants. In its conclusion, this thesis attempts to outline Hrabal's relation to Ladislav Klima and to demonstrate the legacy of this writer in the work of Bohumil Hrabal.