Restaurování malířských děl v Čechách a v Itálii 1945-1970. Srovnání metodologických východisek české restaurátorské školy s italskou teorií restaurování

Abstract

Cílem této práce je vzájemně porovnat českou a italskou teorii restaurování: to znamená formulovat teoretické podhoubí přístupu české restaurátorské školy a uvést je do kontextu teorie Cesara Brandiho. Prvním krokem je definovat moderní koncepci restaurování a odlišit ji od tradičního pojetí. Moderní přístup klade na první místo dokumentární hodnotu památky. Základním požadavkem se tak stává respektování autentického materiálu. V Itálii se o to zasloužila především tzv. filologická metoda památkové péče, jejímž představitelem byl Camillo Boito a Giovanni Battista Cavalcaselle. V prostoru střední Evropy má zakladatelský význam teorie Aloise Riegla a Maxe Dvořáka. Důležitou roli v konstituování moderní restaurátorské disciplíny má rozvoj fyzikálních a chemických metod průzkumu na počátku 20. století. Teoretické myšlení o restaurování v Itálii se soustředilo především kolem Istituto Centrale del Resaturo, o jehož založení se zasadil Carlo Gilulio Argan a Cesare Brandi. Brandiho teorie restaurování byla formulována na základě jeho dvacetileté praktické zkušenosti s restaurováním v pozici ředitele ICR. V Čechách se moderní koncepce restaurování utvářela zpočátku v restaurátorské dílně Obrazárny vlasteneckých přátel umění pod vedením Vincence Kramáře a posléze v pedagogickém i odborném díle prof. Bohuslava...

The paper aims to compare Czech and Italian theory of conservation - restoration by laying the grounds of methodological approach of the Czech Restoration School in the context of the Theory of Restoration by Cesare Brandi. First step is to define the modern concept of conservation - restoration as opposed to the traditional one. In the basis of modern approach there is a notion of the historical value of a monument, which leads to the postulate of complete respect for the original material. This ground was developed in Italy by the so called philological method of monument preservation, represented by architect Camillo Boito and art historian Giovanni Battista Cavalcaselle. In MiddleEuropean countries, theories of Alois Riegl and Max Dvořák were of a crucial importance. A boom of scientific diagnostic methods applied to works of art served as another inducement for defining modern concept of conservatitionrestoration. In Italy, the center of research in this direction was the Istituto Centrale del Restauro in Rome, designed by Carlo Giulio Argan and Cesare Brandi. As the director of the ICR, Cesare Brandi was able to work up his theory of restoration in a direct contact with the actual experience of artwork restoration. In Czech Republic, the modern notion of restoration was being verified by Vincenc...