Příspěvek k teorii a praxi znázorňování afektů ve výtvarném umění kolem roku 1800

Abstract

Předložená práce se zabývá francouzskou klasicistní teorií o fungování a zobrazování afektů jako možném východisku některých výtvarných děl vzniklých v Čechách kolem roku 1800. Teorie fungování a zobrazování afektů byla ve Francii rozpracována během 17. století na půdě "Academie Royalle de Peinture & Sculpture". Akademikové se snažili na základě nejnovějších vědeckých poznatků (inspirovaných antikou) sestavit návod, jak vždy vytvořit dílo, které diváka "přivolá", umožní mu přečíst děj a v něm zobrazené postavy zasažené určitým afektem a v neposlední řadě jej dojme. Cestu naznačil svým spisem "Vášně duše" René Descartes, jehož teorii zpracoval, upravil a obohatil názornými kresbami královský dvorní malíř Charles Le Brun. Studentům výtvarného umění umožňovala poznat a pochopit příčiny, které nakonec vedou k projevu afektu ve tváři. Začínajícím umělcům mohla poskytnout vodítko pro zobrazení vášní, které vzhledem k pravidlům společenského chování nebylo možné na veřejnosti v běžně spatřit. Vzhledem k tomu, že většina kreseb byla neutrální, umožňovala použití pro obě pohlaví i v různém kontextu. Le Brunova příručka po prvním vydání v roce 1698 byla překládána do mnoha jazyků a rozšířila se po celé Evropě, ale ve Francii byla Le Brunovými následovníky odmítnuta. Roger de Piles a André Félibien Le Brunově teorii...

The presented thesis deals with the French classicism theory of mechanism and representation of passions as the source of some art works created in the region of Bohemia around the year 1800. The theory of mechanism and representation of passions was developed in Paris at Academie Royalle de Peinture & Sculpture (Academy of Fine Arts) during the 17th century. The academicians were working on a project of creation of an universal model, which was based on the current scholastic discoveries and ancient Rome, to set a guideline to produce a piece of art which could "call" the spectator, touch his heart, allow him to read the presented story and recognize passions which the figures were undergoing. The way to reach this complex aim was initiated by René Descaretes in his writing "Passion of the Soul". His writing was lately modified and enriched by illustrations of Charles Le Brun, the artist of the king's court. Students of art were facilitated to learn and understand of the causes that lead in the expression of passions in the human face. Young artist were allowed to understand the passions, which were not publicly know because of the strict standards of social behavior. Le Brun's drawings of the human face were mostly neutral so they could be used for both sexes in various contexts. The Le Brun's writing was...