Oslovení a norma v překladu

Abstract

Práce se z translatologického hlediska zaměřuje na oslovení, a to na oslovení zájmenné (tykání/vykání) i jmenné (např. vlastní jména, tituly atd.). Klade si za cíl zjistit, zda se překlad mexické telenovely do češtiny v tomto směru řídí normami platnými pro audiovizuální díla ve výchozí kultuře, nebo v cílové kultuře a zda se tedy přiklání k adekvátnosti nebo naopak k přijatelnosti. Teoretická část práce je věnována zájmennému a jmennému oslovení v češtině a v evropské a mexické variantě španělštiny a vymezení vlivu kulturních norem na překlad. Nejprve je oslovení obecně definováno a poté je na základě odborných pramenů zpracován systém oslovení v daných jazycích. Poté je představen model překladu Gideona Touryho, z něhož rámec práce vychází. Empirická část práce se skládá z kontrastivní a translatologické analýzy. Kontrastivní analýza zkoumá oslovení užívané v českých, španělských a mexických filmových scénářích a klade si za cíl systematičtěji zpracovat aktuální tendence charakteristické pro tyto texty v uvedených jazycích. U zájmenného oslovení je výzkum zaměřen na poměr tykání a vykání v různých sociálních kontextech. U jmenného oslovení jsou analyzovány frekvence výskytu jednotlivých forem, jejich kombinační možnosti a celková frekvence oslovení. Provedený výzkum slouží jako východisko pro...