Právo na informace o životním prostředí

Abstract

Závěr Mezinárodní závazky České republiky ve vztahu k právu na informace o životním prostředí, vyplývající z jejího členství v Evropské unii a z ratifikace Aarhuské úmluvy, byly formálně naplněny zejména přijetím InfŽPZ a InfZ. Ze skutečností uvedených v předchozích kapitolách je však zřejmé, že koexistence obou právních předpisů v praxi není vždy jednoduchá. Povinným subjektům může totiž činit potíže zejména rozeznat, podle kterého zákona mají v konkrétním případě postupovat. Jak už bylo shora uvedeno, je třeba pro správné určení právního předpisu, podle jehož ustanovení bude žádost vyřizována, vyřešit, zda se jedná o informaci o životním prostředí ve smyslu ust. § 2 písm. a) InfŽPZ, či nikoliv. Vzhledem k tomu, že okruh těchto informací je stanoven demonstrativním výčtem, je zákonodárcem vytvořen určitý prostor pro správní uvážení a každý povinný subjekt si tak musí tuto otázku vyřešit sám. Přitom by však měl dbát především smyslu právního předpisu, z něhož je možno dovodit, že pojem informace o životním prostředí by měl být vykládán extenzivně. K tomuto postupu přitom nabádá i právní úprava práva na informace obsažená v právních předpisech Evropské unie.1 Dovodit ji pak můžeme i z Aarhuské úmluvy. Dále pak mohou dle názoru autorky vznikat v praxi potíže zejména tam, kde bude třeba část žádosti vyřídit...

The international obligations of the Czech Republic in relation to the right to information on the environment, following from its membership in the European Union and from the ratification of the Aarhus Convention, were fulfilled formally especially by adopting the Act on the Right of Access to Information on the Environment (InfŽPZ) and the Act on Free Access to Information (InfZ). As follows from the facts mentioned in the chapters above, however, the coexistence of both legal regulations in practice is not always easy, for the liable subjects may have difficulties especially in distinguishing, which of the two is to be used to proceed in a particular case. Further, difficulties may also occur in practice where one part of a request is to be treated under InfŽPZ and the other under InfZ. Here, the liable subject will have to deal with different legal process regulations, concerning especially the terms of attendance to the request and to the filed appeal. It is obvious that such a situation is complicated unnecessarily both for the liable subject and for the claimant, again only increasing the demands for the knowledge of law of the involved parties. With respect to the purpose of this legislation, however, it should be noted that the legislator should have de lege ferenda chosen such a legal...