Genetické, humorální a buněčné faktory rozvoje autoimunitních chorob

Abstract

Autoimmune diseases currently represent the most serious medical issues, mainly due to generally increasing number of patients with these diseases. Their pathogenesis is likely caused by hereditary factors, cellular and humoral interactions influenced by external environmental factors, whose knowledge is important both for diagnostics and therapy, and for theoretical immunology. The aim was to examine the correlation between genetic alterations and the production of autoantibodies, clinical manifestation of the disease; to identify joint autoantigens, further to demonstrate development of leukemic cells from originally autoreactive B cells, the role of B lymphocytes in the pathogenesis of the disease and finally to develop a method for detection of B cells recognizing a defined autoantigen. Several predisposing polymorphisms were revealed using genetic analysis however, they were not exclusively associated either to clinical forms of the disease or usable as prediction markers. In addition, the frequency of alleles IL-1RN * 2 and PD3.1 showed ethno- geographical differences and a critical role of size of sample cohorts in assessing of significance of particular polymorphism was demonstrated in GWA studies. The combination of examination of anti-CCP and IgM RF was found as the best and most...

Autoimunitní choroby patří v současné době k nejzávažnějším medicínským tématům, zejména díky obecně se zvyšujícímu počtu pacientů s těmito chorobami. Na jejich patogenezi se podílejí pravděpodobně z velké části dědičné faktory a dále buněčné a humorální interakce ovlivněné faktory zevního prostředí, jejichž poznání je důležité jak z hlediska diagnosticko- terapeutického a tak s ohledem na bazální imunologii. Cílem práce bylo najít vztah genetických alterací a produkce autoprotilátek, klinické manifestace onemocnění; definovat kloubní autoantigeny, dále prokázat autoreaktivní původ leukemických buněk; roli B lymfocytů v patogenezi onemocnění a konečně vypracovat metodu detekce B lymfocytů rozeznávajících definovaný autoantigen. Genetickou analýzou byly identifikovány některé predipoziční polymorfismy, jejich asociace nebyla vždy spojena s klinickými formami onemocnění ani nebyly využitelné k predikci průběhu nemoci. Navíc frekvence alel IL-1RN*2 nebo PD1.3 vykazovaly etnicko-geografické rozdíly a GWA studie odhalily kritickou roli velikosti souborů při posuzování významnosti konkrétního polymorfismu. Jako klinicky nejpřesnější a nejcitlivější marker k predikci progrese erosivní formy RA byla vytipována kombinace stanovení anti-CCP a IgM RF. V synoviální tekutině a tkáni pacientů s RA byla...