Vizualizace slova - verbalizace obrazu v ruské druhé avantgardě (Vsevolod Někrasov a Erik Bulatov)

Abstract

Tato práce je věnována analýze těsných souvislostí mezi poezií Vsevoloda Někrasova (1934-2009) a obrazy Erika Bulatova (1933) v kontextu ruských avantgardních hnutí 20. století. Vzájemné vztahy mezi literaturou a výtvarným uměním mají své kořeny již v antice. Na počátku 20. století, v tvorbě první avantgardy, však dochází k jejich přehodnocení a k pokusům o převrácení hierarchické opozice, v níž primát nad malířstvím a psaným slovem tradičně patřil literatuře a slovu znějícímu. Tendence k vysvobození obrazu z područí slova, k přiznání nezávislosti písemně zaznamenaného slova na slovu nahlas pronášeném se zde demonstruje na příkladu kubofuturistických (převážně rukopisných) knih. Psané slovo se v nich odpoutává od své zvukové podoby, splývá s obrazy nonverbální povahy, svou vizualitu zdůrazňuje aktivním pronikáním do rozlehlého prostoru stránky, kterým ruší zkostnatělou linearitu čtenÍ. Vyhlášení této autonomie se ukazuje jako nezbytná podmínka pro utopickou expanzi první avantgardy za hranice jednotlivých umění i umění jako takového. Kubofuturistická "antikniha" představuje vrchol tohoto útoku na hranice.

This project is dedicated to an analysis of the close connections between the poetry of Vsevolod Nekrasov (1934-2009) and the paintings of Erik Bulatov (1933) in the context of Russian avant-garde movements throughout the 20th century. The interrelation of literature and visual arts goes back to antiquity. At the beginning of the 20th century, the works of the first avant-garde reevaluate the traditional primacy of literature and spoken word over painting and written word and attempt to reverse this hierarchy. The tendency to liberate image from the thrall of the word, to assert the independence of the inscribed word from the spoken word, is demonstrated through the example of cubo-futurist (mostly manuscript) books. There, the written word frees itself from its acoustic form, fuses with images of a nonverbal nature, and emphasizes its visuality by means of active penetration into the space of the page, thus disrupting the rigid linearity of the reading process. The announcement of this autonomy turned out to be a crucial condition for the utopian expansion of the first avant-garde beyond individual art forms and beyond art as such. The cubo-futurist "anti-book" represents the climax of this attack on boundaries between the arts.