Identifying runtime components of the running SOFA 2 application

Abstract

Tato práce se zabývá návrhem dekompozice komponentového běhového prostředí SOFA 2. První část je věnovaná popisu logických částí prostředí a jejich vzájemných vazeb. Jsou zde popsány úlohy podpůrných programových celků (repository, dock manager, global connector manager, dock) nezbytných ke spuštění libovolné komponentové architektury, která se skládá z konkrétních běhových částí (jádro komponenty, mikrokomponenty, konektory) popsaných dále v textu. Druhá část hledá odpověď na otázku jak konkrétně komponentová architektura ovlivňuje přítomnost těchto běhových části. Jejich skladbu, vazby mezi sebou a závislosti zkoumá na základě pozorování konkrétních komponentových aplikací. Společné rysy zachycuje návrhem sjednocujícího konceptu, díky kterému bude možné zjednodušit a odlehčit výsledné běhové prostředí konkrétních komponentových architektur. Třetí část ověřuje proveditelnost navrhovaného konceptu. Pomocí OSGi bundlů jsou zde implementována běhová prostředí komponentových aplikací zkoumaných ve druhé části textu a na implementaci se demonstruje správnost navrhovaného konceptu. Závěrečná část shrnuje dosažené výsledky a nabízí možnosti, jak lze na práci dál pokračovat.

In the present work we put forward a proposal on how to deconstruct a SOFA 2 component runtime environment. The first part of the text is dedicated to description of its logical parts fand their interconnections. It includes description of the subsidiary program parts (repository, dock manager, global connector manager, dock) essential for launching an arbitrary component architecture which binds additional runtime components (component content, microcomponents, connectors) described further on in the text. The second part deals with the question of how a specific component architecture influences presence of these runtime components. Their constitution, bindings and dependencies are investigated based on observations of various component applications. Common traits are captured in a unifying concept which will open the door to making the target runtime environment for concrete component architecture more configurable and lightweight. The third part of the text proves the feasibility of the proposed concept. OSGi bundles are used to implement the runtime environments of the component applications investigated in the second part of the text demonstrating correctness of the proposed concept. The final part summarises the results of the text and presents possible ways how to continue in this work.