Holanovo Vanutí - mezi mimesis a manýrou

Abstract

Práce se pokouší zodpovědět otázku, jakým způsobem číst sbírku Vanutí Vladimíra Holana, a odpověď hledá mezi pojmy mimesis a manýra. Po teoretickém úvodu nastiňujícím význam těchto pojmů, práce sleduje, jak se váhání mezi mimesis a manýrou od třicátých let projevovalo v kritické recepci této sbírky. Následující interpretace básní se zaměřují na analýzu jazykových deformací a obraznosti sbírky. Váhání mezi mimesis a manýrou, tj. mezi autonomní estetickou strukturou a novou výpovědí o světě, se ukáže být konstitutivním rysem sbírky.

In the thesis, the author tries to answer the question, "How to read the poetry of Vanutí by Vladimír Holan?" she tries to decide whether it should be considered with respect to mimesis or maniera. After a theoretic introduction which outlines the meaning of these terms, the author aims at retracing the hesitation between mimesis and maniera that can be seen in the reception of this collection during the 1930's. The following part of the thesis contains interpretations of some of the poems - these focus on the analysis of language deformations and the imagination of the collection. The hesitation between mimesis and maniera, i.e. between an independent aesthetic structure and a new enunciation of the world, is finally revealed as one of the constitutive traits of the collection.