Klasická ikonografická schémata v íránském umění. Vztahy mezi Persií a antickým západem

Abstract

Diplomovou práci lze zařadit svým zaměřením mezi komparativní studie. Nabízí studii perského umění a vývoje využívaných ikonografií a snaží se rozpoznat řeckořímské vlivy na ikonografii nejčastěji zobrazených motivů v perském umění, ale i přijetí nových motivů a jejich další vývoj. Okrajově se věnuje i studii možných širších vzájemných vztahů Persie s Řeckem mimo válečné konflikty a oficiální propagandu. Postupuje chronologicky od achaimenovské říše přes parthskou až po sásánovskou říši, sleduje motivy sochařské výzdoby paláců a v Persii rozšířených skalních reliéfů, důležité motivy na toreutických výrobcích, gemmách, mincích a dalších artefaktech, které se měnily pod vlivem antických vzorů. Zamýšlí se nad ikonografií investitury a v ní zastoupeného božství, vlivem ikongrafie bohyně Níké, dionýské ikonografie, proměnami ikonografie krále, ikonografií ženských postav a dětí, vývojem zobrazení nahoty v perském umění, tance a rozšířením florálních ornamentů z menších ploch na celé nádoby, v architektuře z vlysů na panely až po pokrytí celých staveb v islámském období.

The thesis is written in form of a comparative study. It studies the Persian art and evolution of the used iconographic schemes and it tries to recognize the Greek and Roman influences on the iconography of the most widespread motifs in Persian art, but also the acceptance of new motifs and their further evolution. Marginally it brings up some interesting points abou the possible broader relations of Persia and Greece outside of armed conflicts and official propaganda. The thesis proceeds chronologically from the Achaemenid empire through Parthian and Sasanian empire, it observes the motifs of the sculptural decoration of palaces and very popular rock reliefs, metalwork, gems, coins and other artifacts, which changed under the influence of classical models. It considers the iconography of investiure and the deity represented in it, the influence of the iconography of goddess Nike, dionysiac iconograophy, the metamorphosis of the royal iconograph, the appearance of female figures and children, the evolution of nudity and dance in Persian Art and the spreading of floral ornaments from smaller surfaces to whole vessels, in architecture from friezes to covering whole buildings in the Islamic era.