Kynismus a Diogenés ze Sinopé

Abstract

V této práci jsem se zabýval kynismem a především jeho hlavní postavou Díogenem ze Sinopé. Pokusil jsem se na postavě Díogena vyložit nauku a jednotlivé postoje tohoto antického filosofického směru, z nauky jsem se nejvíce věnoval kynickému pojetí ctnosti a přirozenosti. Obzvláštní pozornost jsem přitom věnoval snaze vyložit kynismus ne jako prostý amorální a bořičský směr, ale jako směr, který usiloval o vpravdě sokratickou ctnost a svobodu, ke které podle nich patří i poměrně pobuřující manifestace této svobody, takzvaná parrhésia neboli svoboda projevu, která však měla za úkol probudit ostatní lidi a donutit je přemýšlet o platnosti jejich hodnot a postojů. S tím se také pojí kynické působení v řecké polis, které mělo právě charakter často i urážlivého šaškovství, které zesměšňovalo vše, o čemž si jistě mnozí lidé mysleli, že je svaté a naprosto platné.

In my thesis I was examining Cynicism and especially Diogenes of Sinope as its most important representant. I used the figure of Diogenes in order to explain the teachings and characteristics of this ancient movement. Regarding the teachings I mainly investigated the cynic concept of virtue and nature. I tried to show that Cynicism was not an immoral and purely destructive movement, but rather one which pursued a truly Socratic virtue and freedom, the so called parrhesia or freedom of speech, which should arouse other people and move them to think about validity of their values and attitudes. To this virtue connects the cynic behavior in Greek poleis, which is distinguished by the often offensive jesting aimed at ridiculing all that was generally considered sacred and undoubtedly valid.