Role imaginace v estetické zkušenosti u Mikela DuFrenna

Abstract

1 Summary: F. Borecký, The Role of Imagination in Aesthetic Experience in Mikel Dufrenne's Thought The aim of this dissertation thesis is to present Dufrenne's original conception of imagination and to highlight its significance for philosophical aesthetics. We focus on a critical interpretation of two alternative approaches which Dufrenne considers in his work. The first approach is based on a noetic perspective, the other on an ontological one. In both cases, Dufrenne claims that imagination is a productive, effecting activity which in a formative manner participates in knowledge of a priori truths regarding human being in the world. Such knowledge is most fully accomplished in the aesthetic experience. Only there a man opens oneself to the external world while maintaining with it a relation of primordial corporeity, which they both - i.e., both humans and the world - share. Imagination and its correlate, the imaginary, in an aesthetic experience stimulate each other and enable a reverberation of the most fundamental possibilities of human being in the world. It is imagination and the imaginary which enable a man to penetrate the superficial empirical level and reach the deep level of the a priori. On the level of the a priori, a man can experience the original corporeal unity which is of the same kind...

1 Resumé: F. Borecký, Role imaginace v estetické zkušenosti u Mikela Dufrenna Cílem předkládané dizertační práce je představit Dufrennovu originální koncepci imaginace a poukázat na její význam pro filosofickou estetiku. Soustředíme se na kritickou interpretaci dvou variant, které Dufrenne ve svém díle promýšlí. První vychází z perspektivy teorie poznání, druhá z perspektivy ontologické. V obou případech Dufrenne obhajuje stanovisko, že imaginace je produktivní, realizující aktivita, jež se formativním způsobem podílí na poznávání apriorních pravd lidského bytí ve světě. Takové poznání se nejplněji uskutečňuje v estetické zkušenosti. Jedině v ní se totiž člověk otevírá vnějšímu světu a přitom s tímto světem udržuje vztah původní tělesnosti, která je jim oběma - jak člověku, tak světu - společná. Právě imaginace a její korelát imaginárno se v estetické zkušenosti vzájemně podněcují k rozezvučování nejvlastnějších možností lidského bytí ve světě a umožňují člověku, aby se dostal z povrchní empirické roviny do hlubinné roviny a priori, v níž lze zakoušet původní tělesnou jednotu, jež je stejného rodu jak pro subjekt, tak pro objekt. Klíčová slova: Mikel Dufrenne; fenomenologie; estetická zkušenost; imaginace; imaginárno; reálno; smyslové pociťování; a priori; poznání; cit; bytí ve světě; Příroda; hloubka