The power of self-delusion in Eugene O'Neill's Long day's journey into night and Arthur Miller's Death of a salesman

Abstract

Arthur Miller a Eugene Gladstone O'Neill oba patří k předním americkým dramatikům, kteří si vydobyli věhlas a slávu nejen ve Spojených státech, ale i na mezinárodním poli. Zatímco O'Neill představuje klíčovou postavu amerického divadla na přelomu devatenáctého a dvacátého století, Miller exceluje mezi generací autorů, která bezprostředně následovala. Tato práce je komparativní studií dvou jejich snad nejznámějších her a zásadních textů amerického divadla. O'Neillova "Cesta dlouhým dnem do noci" i Millerova "Smrt obchodního cestujícího" zobrazují téma rozpadající se americké rodiny a neschopnost jejích členů této tragické skutečnosti čelit. Je to právě síla sebeklamu, co vyvstává jako důvod vzniku této krize a je to opět jeho síla, co onu krizi neustále prohlubuje. Hlavní představitelé obou děl, Mary Tyronová a Willy Loman, ustavičně unikají palčivé skutečnosti svých reálných životů do světa iluzí, lží a vzpomínek. I když se v obou případech děj her odehrává v rozmezí jednoho jediného dne, životní příběhy jednotlivých postav vyplynou na povrch právě díky těmto výjevům z minulosti a konfrontaci skutečného se smyšleným. Zatímco O'Neill nechává své postavy užívat omamné látky jako morfium a alkohol coby prostředek úniku a uklidnění, Miller zachází ve své technice mnohem dál. "Smrt obchodního cestujícího" nese...

Arthur Miller and Eugene Gladstone O'Neill both established themselves as major theatrical icons in America, also earning an international prestige as influential playwrights. While O'Neill is one of the most prominent playwrights America has seen at the turn of the 19th century, Miller markedly stands out from the generation that immediately followed. Their dramatic achievements were recognized both by the audience and the critics, resulting in the highest critical acclaim both in the form of various prestigious awards, O'Neill becoming the first American dramatist to receive the Nobel Prize, as well as causing remarkable controversy. The two plays that are to be examined, Miller's Death of a Salesman and O'Neill's Long Day's Journey into Night, have both been praised as the authors' finest pieces of writing, and both received the Pulitzer Prize, O'Neill's fourth one, only this time awarded posthumously. Miller himself expressed his admiration to O'Neill's work, as he marked him his "favorite playwright" in an 1957 interview, referring to Long Day's Journey as to a "masterpiece." Even though it might seem that Miller's work draws richly upon the legacy of O'Neill, he refuses any influence of his upon his own writing.1 A similar respect can be seen with T.S. Eliot, who paid tribute to O'Neill by claiming...