Kulturní dimenze symbolů jako replikátorů informací: mediátory kultury v čase a prostoru

Abstract

Cílem diplomové práce bylo potvrdit následující hypotézy a předpoklady: 1. Malířské, grafické, tiskové, moderní a experimentální techniky představují negenetické mediátory šíření kultury a symbolických obsahů v čase a prostoru. Z kulturologického hlediska je lze chápat jako svébytný jev "sui generis". 2. Mediátory umožňují transmisi a replikaci sémiotické báze kultury a fungují jako významné nadindividuální determinanty lidského chování a prožívání. 3. Autonomní vývoj těchto mediátorů v průběhu dějin lidské kultury vedl ke vzniku nového typu reality. K tomu, abychom pochopili, jak velký význam měli tyto mediátory na člověka, je nezbytné neprovádět jejich analýzu odděleně, nýbrž studovat je jako vzájemně spjatý unikátní systém. Z tohoto důvodu jsem v této práci jednotlivé replikační techniky analyzovala z holistické perspektivy s cílem postihnout jejich význam, smysl a funkci v dějinách vývoje lidské kultury jako integrované totality. Tento přístup mi umožnil překročit úzké hranice speciálních věd, které se tradičním fenoménem malířských, grafických, tiskových, moderních a experimentálních technik zabývají. Význam přikládám zejména zjištění, že prostřednictvím těchto mediátorů vznikla kvalitativně nová symbolická vrstva reality, která dnes ovlivňuje a determinuje životy lidí na celé planetě.

Subject of this thesis - in the vein of cultural studies - is aimed on analysis of painting, diagrammatic and printing techniques as specific non-genetic information replicators. There is a specific class of mediators as an influence on human culture, which is responsible for transmission of symbols and meanings in time and space also. Thesis consists of five relatively autonomous parts; dedicated to description, analysis and interpretation of unique replication techniques in meanings of their technological, social and cultural potential. The main objective of this paper was to create synthetic and interdisciplinary study presenting replicatory techniques (of scripture and images) as a sui generis phenomenon and integral part of cultural systems, which have a fundamental influence on human behaviour and people's experiences as members of particular culture. From the cultural studies point of view, the meaning of these cultural transmitters lays in fundamental, prolonging, continuous preservation of historical and cultural heritage. Simultaneously, they create normative framework and they contribute to creation of models in the sphere of artificial reality, which has an influence on perception and world interpretation as a whole.