Právo finančních derivátů a omezení přeshraničních převodů kapitálu

Abstract

In this work I will define the subject and the scope of the area of financial derivatives law and cover the main intenational treaties concerning transactions involving financial derivatives. I also provide a survey to the master agreements which arise from this area and are made by the very participants of the derivatives transactions. First I focus on defining the concept of financial derivatives. I take a brief look into history, which is essential for general understanding of the subject. I examine the Vienna Convention of International Sales of Goods and its connection to financial derivatives, focusing on the scope of its application, particularly with regards to commodity derivatives which are settled by physical delivery. I am going to clarify if Vienna Convention of International Sales of Goods does or does not apply to financial instruments other than physically settled commodity derivatives because it is not within the intended scope of the Vienna Convention which is implying the Article 2(d) that it should apply to financial instruments other than the physically settled commodity derivatives which can be covered by the definition of goods under the Vienna Convention. This matter is investigated thoroughly in this work. Second I examine another international treaty the Hague Securities...

Finanční deriváty se v poslední době těší čím dál větší popularitě a dochází k jejich širokému rozmachu a využívání při řízení rizika. Přitom je těm, kteří je využívají, jako např. investiční společnosti, banky nebo další institucionální investoři málo známo o jejich právním rámci. Cílem této práce bude soustředit se na hlavní mezinárodní smlouvy vztahující se na finanční deriváty. Finanční deriváty jsou užívány investory v globálním obchodě, který se rozvíjí stále rychleji, kontinenty se přibližují a možnosti investicí se stávají ještě snadnějšími. Není jistě překvapující, že v této oblasti derivátových transakcí a smluv s nimi spjatých je v současnosti pravděpodobně největší míra přeshraničního prvku. Derivátové transakce ve své vlastní podobě mohou znamenat jak investici, tak řízení rizik, které za určitou cenu převezme protistrana. Existence přeshraničního prvku může být jak v jednoduché formě, když například investor investuje přímo ve státě emitenta, kdy tento emitent dále vykonává všechny další služby související s investicí. V praxi jsou však mnohem častější situace komplexnějšího charakteru. Jestliže kupříkladu zahraniční investor provádí svoji investici přes obchodníka s cennými papíry, který může být z dalšího třetího státu, tento obchodník s CP pak nakoupí u burzy, lokalizované ve třetím státě,...