To Asses the Stability of Orthodontic Treatment using PAR Index

Abstract

After achieving the correction of the malocclusion, it is necessary to assess the post treatment results as it helps in assessing the stability of the treatment and it can be a self- teaching device to the clinician to assess the quality of the work. These post treatment results can be assessed using the indices. Several indices are developed over the years however the PAR index is a more recent and a reliable index. OBJECTIVE: The aim of our work was to assess the stability of orthodontic treatment using PAR index. METHODS: Approximately 69 patients, who met all the required criteria for the study were selected for this study. The casts of these patients were assessed before treatment, after treatment and 2 years after post treatment using PAR index and a series of scores were obtained. They were then plotted on the nomogram to assess the stability. RESULTS: Most of the patients exhibited no significant variation during the post treatment phase of more than 2 years and that it was stable. CONCLUSION: It can be concluded that the majority of the patients were treated to a good standard and that the results were stable. However, it is advisable to further carry out the study in order to detect the persistence of stability after few more years of treatment without the presence of retention appliances.

Souhrn ÚVOD: Po ukončení ortodontické terapie je nezbytné zhodnotit stabilitu okluze jako znak dlouhodobé úspěšnosti terapie, což zároveň může ošetřujícímu lékaři posloužit jako měřítko kvality jeho práce. Tyto výsledky terapie mohou být hodnoceny různými indexy, mezi nimiž za nejspolehlivější a nejnovější vyšetření považujeme PAR index. CÍL: Studie byla zaměřena na stanovení úspěšnosti ortodontické terapie pomocí PAR indexu. METODIKA: Sledovaný soubor se skládal z 69 pacientů, kteří splňovali podmínky pro zařazení do této studie. Pomocí PAR indexu byly hodnoceny ortodontické studijní modely pacientů, a to před započetím léčby, bez prostředně po ní a za dva roky po jejím ukončení. Výsledky byly hodnoceny pomocí nomogramů. VÝSLEDKY: Většina pacientů nevykazovala během sledovaného období po ukončení léčby žádné výraznější změny. ZÁVĚR: Stav okluze u většiny pacientů nevykazoval během dvou let po ukončení terapie žádné výraznější změny. Ortodontická léčba tedy byla ve sledovaném časovém období zcela stabilní. Bylo by vhodné ve studii pokračovat a sledovat výsledky ortodontického ošetření v daném souboru i v dalších letech, již bez užití retenčních zařízení.