Spinozova ontologie moci

Abstract

Tématem této práce je pozdní Spinoza. Období okolo roku 1665 je nutné ve Spinozově životě pokládat za přelomové. Právě v té době se ke svému hlavnímu dílu přestane odkazovat jako ke své Filosofii a nazve ho Etikou. Přeruší práci na něm na pět let, během kterých bude psát Teologicko-politický traktát. Až kolem roku 1665 Spinoza přestane tak jako v Traktátu o nápravě rozumu devalorizovat tělo a pokládat ho za čistě pasivní prvek. Předmětem jeho zájmu se v Teologicko-politickém traktátu stane tělesná imaginace a vášně jako aktivní a konstitutivní principy lidské společnosti. Tělo, a nikoli vědomí či cogito se stane modelem pro pochopení toho, co znamená mluvit a jednat. Distinkce aktivity a pasivity těla nahradí u Spinozy tradiční metafyzickou teorii subjektu, která podle Spinozy podléhá psychologické iluzi svobody a teologické iluzi finalismu. Výsledkem bude vypracování pozoruhodné ontologie moci, podle níž je moc činnou produktivitou. V první knize Etiky Spinoza provádí velmi důslednou destrukci metafyziky, která již neponechává prostor pro žádné dějiny bytí. Causa sui totiž nemůže být žádným vnějším ospravedlněním reality, protože překračuje opozici mezi nahodilostí a základem. Tato příčina je příčinou všech věcí stejně, jako je příčinou sebe sama. Imanence nekonečna tak není než autoprodukcí reality. Bůh...

The subject of this thesis is late Spinoza. It is necessary to consider the period around the year 1665 as a turning point in Spinoza's life (1632-1677). In this period he stops referring to his chef-d'oeuvre as the Philosophy and begins to name it Ethics. He also interrupts his work on the Ethics for five years in 1665 and composes the Theologico- Political Treatise, a democratic manifesto. In his early writings he devalorises the body and considers it as a passive principle. But in the Theologico-Political Treatise he shows that the bodily imagination and affects are the constitutive elements of human society. After 1665, he takes the body, and not the conscience or the cogito, as a model for conceiving what talking and acting means. The notion of a striving (conatus) and his distinction between activity and passivity replaces the traditional metaphysical theory of subject and subjectivity, which, according to Spinoza, succumbs to the psychological illusion of freedom and the theological illusion of finalism. Late Spinoza elaborated a very remarkable ontology of power, according to which power is active productivity. In the first part of the Ethics, Spinoza undertakes a thorough destruction of metaphysics, which leaves no room for any history of being. Causa sui cannot be an external justification of...